Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Velké války vznikly z menších - Alex Švamberk

V záplavě špatných zpráv přišla jedna dobrá. Palestinské hnutí Hamás se odzbrojí a vládu předá technokratům. Otázkou zůstává, jestli se slova teroristů změní v realitu. Hamás je notně oslaben, soustředí se na své přežití, a tak přistoupí na ledacos. Vzdát se zbraní ale pro tuto odnož Muslimského bratrstva znamená vzdát se svých radikálních kořenů. Pochybuju, že to myslí vážně, těžko popřou sami sebe.

Foto: David Neff, Novinky

Alex Švamberk

Článek

Zdrženlivost je potřeba. Stačí se podívat, jak dopadlo Memorandum o porozumění mezi Íránem a USA, které mělo představovat cestu k mírové smlouvě. Místo toho je z něj jen další zbytečná stopa v digitálním světě, se kterou si, na rozdíl od fyzického cáru papíru, nejde ani vytapetovat.

Střety se záhy obnovily, když Teherán zjistil, že mu nebude dovoleno kontrolovat Hormuzskou úžinu. I poslední přerušení bojů z víkendu vydrželo jen pár dnů a konflikt se zase rozšiřuje.

Oprávněně lze namítnout, že Pásmo Gazy není Írán ani svou rozlohou, ani počtem obyvatel a Izrael ho může snadno převálcovat celé. Na druhou stranu nelze zapomínat, že je Hamás navázán na Teherán, který nyní potřebuje každého spojence. Vsadil na vojenskou konfrontaci. Pravidelně ostřeluje americké základny v Jordánsku a Kuvajtu a dalších zemích. Útoky podnikají i šíitské milice v Iráku napojené na Teherán, které vypouštějí drony na cíle v Saúdské Arábii.

Další Íránem podporovaná skupina, jemenští Húsíové, zasáhla saúdskoarabský tanker v Rudém moři a rafinérie na saúdském území.

Saúdové, kteří se dosud snažili stát v konfliktu stranou, jsou nyní terči útoků ze tří stran - z Jemenu, z Iráku i ze samotného Íránu. Saúdům nezbylo než ze vzduchu vojensky odpovědět.

Terči útoků se staly i dvě lodě v egyptském středomořském přístavu Dumját. Kdo přesně za ním stojí, jasné není, ale o izraelskou provokaci asi nepůjde, když jedna z lodí je americká.

Na Blízkém východě vidíme jasnou eskalaci, do konfliktu mezi USA a Íránem jsou zatahovány další a další země. To na klid nevypadá, i když se říká, že nejvíc kope chcípající kobyla.

Je třeba pamatovat na to, že velké konflikty začínaly z malých. Když Rakousko-Uhersko zaútočilo v roce 1914 na Srbsko kvůli úspěšnému atentátu na Ferdinanda d´Este, nikoho nenapadlo, že nepůjde jen o další z četných válek na Balkáně, nýbrž o počátek světového konfliktu. Druhá světová válka sice z našeho pohledu začala už v září 1939 útokem Německa na Polsko, ale po porážce Francie v červnu 1940 šlo stále hlavně o válku osy Berlín - Řím s Británií. Světovým se konflikt stal až v roce 1941, když Německo napadlo Sovětský svaz a Japonsko zaútočilo na USA a Spojené království.

Nebezpečí také představuje jednání Ruska, jehož jedna střela při bombardování západu Ukrajiny dopadla na polské území. Mohlo to být selhání, ale taky test polské reakce.

Byl bych moc rád, kdyby si v budoucnosti nikdo nemusel klást otázku, jak mohly být vlády v roce 2026 tak slepé ke zjevné eskalaci. A kdyby se splnil výrok Donalda Trumpa, že se Írán nakonec podřídí.

Výběr článků

Načítám