Článek
Člověk si zvykne na všechno. I na zničené domy a mrtvá těla, zvlášť když je fronta vzdálená hodně přes tisíc kilometrů. Je to pochopitelné, člověk je přizpůsobivý, jinak by vyhynul. To však neznamená, že válku máme přijímat jako novou normalitu, byť jsme unaveni válečným zpravodajstvím a máme chuť odsouvat ho stranou.
Válka není normální stav. Lze jí přivyknout, ale není normální ostřelovat z děl a raketometů města. Na to se nesmí zapomínat.
Moskva ráda opakuje, že válku prodlužuje Západ, protože dodává zbraně Ukrajině – a Kyjev kvůli tomu nechce jednat. Ze svého pohledu má ruský prezident Vladimir Putin pravdu, dodávky skutečně brání ruským jednotkám vyhrát a ovládnout Ukrajinu. Nelze však zapomínat, že válku rozpoutalo Rusko.
A Kreml nedává nijak najevo, že chce válku ukončit. Vysocí ruští představitelé donekonečna opakují, že úkoly speciální vojenské operace budou splněny, i když je nikdy přesně nedefinovali, rozhodně k nim však patří ovládnutí celé Doněcké a Luhanské oblasti. Zatímco tu druhou až na malý zlomek území už ovládají, v Doněcké k tomu mají daleko. Rusko teď nechce válku ukončit.
I tak podpora pomoci Ukrajině klesá. A je to pochopitelné. Když se po celé prázdniny fronta skoro nehnula, začíná být jasné, že Rusko nemá sílu ovládnout celou Ukrajinu. Už nepanují obavy, že by se v Kyjevě konala vítězná přehlídka ruské armády. Bez podpory by se však kyjevský režim neudržel, a dokud se Rusko nevzdá svých cílů, nelze s ní přestat. Právě na to vládce Kremlu čeká.
S nastupujícím podzimem bude chuť pomáhat Ukrajině klesat ještě víc. Už nyní na nás tvrdě dopadá inflace, stoupají ceny potravin i energií a mnohým je jasné, že k tomu nemalou měrou přispívá právě válka. Mnozí se proto oprávněně bojí zimy, nikdo se nechce doma nebo v kanceláři třást zimou, i když bude nabalený ve svetru. Košile je sice bližší než kabát, jenže myslet si, že by konec války něco změnil a svetry bychom nepotřebovali, je mylné. Ceny plynu by neklesly. Kreml potřebuje nějak zalepit náklady na válku a snažil by se ceny dál vyšroubovat, jako to dělal už v minulosti, kdy občas omezoval dodávky plynu, aby zvýšil jeho cenu a své příjmy.
Ve strachu před náklady na topení nelze věřit ani tvrzením, že by stačilo zrušit sankce a vše by se vrátilo k předválečnému normálu. Z výše uvedeného je jasné, že ne. Taky není pravda, že sankce Rusko nepostihují. Postihují. Kvůli růstu ceny sice za každý kubík plynu a barel ropy dostává více, ale ani zákazníci z Asie nemohou nahradit ztráty z dodávek do Evropy. Zejména plynu odebírají méně než evropské země a ropu kupují proto, že ji Rusko nabízí pod cenou. To mu ale snižuje příjmy. I je postihuje inflace, takže údržba ropných zařízení se prodražuje a sankce mu brání v možnosti získat potřebné vybavení na modernizaci těžby a stavbu ropovodů a plynovodů do Asie. Kdyby sankce na Rusko nedopadaly, nevolalo by po jejich zrušení.
Moskva nesmí vyhrát, aby neměla pocit, že se válka vyplatí. Aby Rusko nebo nějaká jiná země v budoucnu nerozpoutaly další agresi. Mír po druhé světové válce byl udržován prosazováním zákazu útočných válek a nedotknutelnosti územní integrity. Tento stav je nutné obnovit. Pouze když se ukáže, že se agresivní války nevyplácejí, lze znovu nastolit dlouhodobý mír. A to je možné, jedině když se Rusko stáhne. Žádné uznání nového statu quo není možné, i když se tím nyní oddálí mír. Protože to by automaticky zahrnovalo výhodnost rozpoutání války proti slabšímu sousedovi. Válka by se pak stala novou normalitou. To by byl krok zpět a hrozilo by nám, že budeme nejen mrznout, ale taky by mohl přijít mráz z Kremlu v podobě tanků.