Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Utopie nefungují. Bez ohledu na barvu – Alex Švamberk

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Po stromy lemované ulici jedou lidé na elektrokolech. Další sedí v malých elektromobilech. Na zastávce staví tichý autobus. Lidé z něj míří ke svým domovům skrytým pod zelení na střechách. Žádné kouřící komíny nebo výfuky. Vzduch je čistý, ulice klidné a ani v nejparnějších dnech není venku horko, vzduch osvěžuje recyklovaná voda. Úplná idyla.

Foto: Novinky

Alex Švamberk

Článek

Tak nějak evropští představitelé vidí zelenou budoucnost starého kontinentu. Usilovně k ní směřují. Poté co omezují spalovací motory, aby se přešlo na elektromobilitu, plánují dosáhnout i toho, že bezemisní mají být i budovy. Od roku 2028 budou muset být bezemisní státní budovy, od roku 2030 všechny novostavby a od roku 2050 úplně všechny stavby kromě historických, zemědělských a sakrálních. To je ještě ambicióznější plán než odchod od spalovacích motorů, které se nedaří nahradit.

Ono není těžké postavit klimaticky neutrální rodinný dům, i když je to nákladné. U bytového to však už tak snadné není, protože jsou v něm desítky bytů a kvůli nedostatku parcel je úzký a vysoký, takže plocha na fotovoltaiku je omezená. Pokud nejsou na střeše fotovoltaické panely, zase nebude zelený. A problém je i s tím, kam umístit tepelná čerpadla. To vše je násobně komplikované u stávajících staveb, jejichž střechy nemusejí být vhodné pro instalaci fotovoltaiky. V mnoha panelácích není ani kam dát bateriové úložiště a není tam ani kde vybudovat kaskádu tepelných čerpadel. Málokdy je lze umístit na zateplenou fasádu, pod domem jsou zase inženýrské sítě. Ne že by to nebylo řešitelné, je to ale velmi nákladné. Už tak obtížně dostupné byty se stanou ještě nedostupnějšími. Možná by bylo nejlepší všechna města až na historická centra srovnat se zemí a vybudovat ta dokonalá z úvodu. Problém je, kde na to vzít a kam mezitím umístit obyvatele. Nemluvě o tom, že města a vesnice jsou nositeli historie národa a takovéto masivní změny mohou společnost rozvrátit, i když třeba kostelů se tento plán týkat nemá.

Zelení ideologové si bohužel neuvědomují, že utopie nefungují. Na papíře působí všechny krásně, stačí si přečíst Campanellův Sluneční stát nebo Moreovu Utopii. Jak ale vypadá realizace skvělých idejí, i ty původní komunistické působí krásně, jsme poznali za reálného socialismu. A ani dokonalá města na zelené louce, jako Brasília, se nakonec neukázala tak dokonalá jako v plánech. Jen 30 km od ní se nachází největší brazilská favela Sol Nascenta s 32 000 obyvateli.

Nechuť východoevropských zemí k zeleným plánům Bruselu je pochopitelná. Není to podceňování oteplování nebo odmítání ekologických opatření. Je to historická zkušenost se sociálním inženýrstvím, se společností, kde se vše podřizuje nějaké ideologii, která se vnucuje všem a všechny její chyby se musejí přehlížet. Kdo na ně upozorňoval, představoval podvratný živel a stal se automaticky obětí perzekuce.

Zelení ideologové by si měli uvědomit, k čemu podobné plány vedou, že směřují k totalitní společnosti, a tu už jsme tu měli. Nutit lidi do něčeho, co je zbídačuje, je naprosto špatně bez ohledu na to, jak ušlechtilé jsou záměry.

Redukce emisí je nutná. Oteplování představuje ohromné riziko. Má celoplanetární dopad. Rozvrátit kvůli boji s ním fungující evropskou společnost je jedním z největších omylů, jichž se můžeme dopustit. Rozvrácená společnost nic nevyřeší.

Chce to odložit zelené klapky a skutečně objektivně posoudit, co má jaký dopad na oteplování, ale poměřit to i s tím, jaké to bude mít dopady na společnost. Především si je nutné uvědomit, že nulové emise jsou fikcí, a tudíž se k nim nelze upínat. Pusťme všechny technologie do soutěže a posuďme jejich celkové dopady - elektromobily sice nevypouštějí výfukové plyny, ale i jejich výroba vyžaduje emise, navíc výroba akumulátorů a jejich likvidace přestavují velkou ekologickou zátěž a i ta elektřina, která je pohání, se musí někde vyrobit.

Omezujme místo toho závislost současné společnosti na dopravě ať už individuální, nebo nákladní, ono skutečně není nutné růže k MDŽ dovážet z Afriky nebo Jižní Ameriky. A uvědomme si, že jedním z největších producentů skleníkových plynů je energetika, přitom spotřeba energie stále stoupá. Dávno nejde o těžký průmysl. Zasněžují se sjezdovky, nechávají se svítit zbytečné reklamy, ale to je drobnost. Už se dost psalo o tom, jak energeticky náročná je těžba bitcoinu, extrémně energeticky náročné však jsou i platby s ním. A to vůbec nezmiňuji vysokou energetickou náročnost umělé inteligence nejen při vývoji a učení se, ale i při použití. K rostoucí spotřebě vede i rostoucí závislost na internetu a servery a datacentra mají spotřebu energie už kvůli chlazení. A to taky vyžaduje vodu. Nulové emise domů nemusejí být skutečně tím největším problémem.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám