Článek
Dohoda nedává smysl. Objem 300 000 tun nafty se na cenách nijak neprojeví, denní spotřeba nafty v USA je přitom cca 480 milionů litrů. To vliv na ceny mít nebude, i kdyby Rusko dodalo brzy i dalších přislíbených 500 000 tun. Je to jen o něco víc než pověstné plivnutí do Stromovky.
Navíc má Rusko samo nafty nedostatek a opakovaně se v něm prodlužuje zákaz exportu o měsíc. Naposledy tomu tak bylo na konci září, ale možná, že se to američtí vyjednavači nedozvěděli.
Problém je nedostatečná rafinérská kapacita, a tu Rusko kvůli úspěšným ukrajinským útokům na ruské rafinérie nemá. Trump ví, že pro Rusko jsou tyto údery bolestivé, a tak opakovaně žádal Kyjev, aby s nimi přestal. Ukrajinci to celkem pochopitelně neudělali, protože je to jeden z nejúčinnějších způsobů oslabování Moskvy.
Horečné aktivity Donalda Trumpa jsou pochopitelné. Za měsíc USA čekají volby do Kongresu, kde to Trumpovým republikánům spočítají. Cena benzínu i nafty je vysoká a na ceny paliv jsou Američané velmi citliví. Bez auta se neobejdou, na naftu sice nejezdí, ale tu zase potřebují jejich nákladní auta.
Trump tedy dělá možné i nemožné, aby aspoň trochu ceny srazil. Že prohraje, je jasné, ale jde o to, jak moc, aby nečelil dalšímu pokusu o odvolání. Před volbami by se hodila i nějaká ta dohodička o příměří, aby se mohl ukazovat, jaký je skvělý při řešení konfliktů a kolik jich již dokázal ukončit, některé pravda jen na papíře, protože v Kongu se bojuje dál, a některé ani neexistovaly.
Před volbami se hodí vše, zvláště když útok na Írán očekávané výsledky nepřinesl, ajatolláha Chameneího vystřídali ještě radikálnější vůdci a Írán se stále nepodřídil a cena ropy ne a ne klesnout.
Rusku naopak zmírnění sankcí umožní doplnit válkou vyčerpanou pokladnu. Zákaz exportu nafty nebude problém, zruší se ve jménu vítězství nad nacisty, jak v Rusku označují ukrajinské vedení. A co se rychle prodá, to se počítá, protože kasa je prázdná a válka nákladná.
Nejde však jen o Ukrajinu. Dohoda je podrazem pro Evropu, které Ukrajinu podporuje, protože si je vědoma ruských imperiálních cílů. To amerického prezidenta netrápí, Evropa je daleko, je to semeniště progresivismu a de facto tam panuje socialismus, protože tam všichni mají zdravotní pojištění.
Po posledním americkém kroku, který šokoval i premiéra Andreje Babiše, je jasné jedno – transatlantické vazby jsou fuč. Trump žádné závazky nectí a je komukoli ochoten nastavit nohu nebo vrazit nůž do zad. Uklidňovat se tím, kolikrát Trump zopakoval, že USA splní své závazky v NATO a napadené zemi přijde na pomoc, je lhaní si do kapsy. Pokud se mu to bude hodit, tak přijde. Ale třeba taky ne.
Trumpovy USA nejsou spolehlivý partner, ale spíše frenemy, tedy něco mezi přítelem a nepřítelem, a podle toho je třeba se chovat.
Jeho přístup je jasný, ostatní (s výjimkou skutečně těžkých vah, které mají právo mít své zájmy a prosazovat je) mu slouží a dělají, co chce, nebo mají smůlu. Tu tedy mohou mít i v prvním případě, když se ukáže, že se naskýtá zajímavý deal.
O autokratickém diktátorském přístupu Trumpa svědčí i to, že když se ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému nelíbilo zrušení sankcí na Rusko, tak řekl, že by neměl být prezidentem. Ukrajinská hlava státu ví, že se vrtošivému starci nevyplácí odmlouvat, a tak slíbil volby, když bude dva měsíce klid zbraní. Ten slib ho nemusí příliš bolet, protože Rusko na žádný klid zbraní nepřistoupí.
Svědčí o tom i to, že Rusové klidně pokračují v útocích na ukrajinské elektrárny, a to jen pár hodin poté, co Trump oznámil, že bylo uzavřeno údajné energetické příměří mezi Ruskem a Ukrajinou, se kterým prý obě strany souhlasily. Ukrajina o tom podle Zelenského nic neví, Rusové se nevyjádřili.
Ukazuje se, že se Trump chová jako diktátor, když nařizuje nezávislé zemi, že má vyměnit prezidenta. Zasahovat do vnitřních záležitostí bylo donedávna nepřijatelné. Byť vím, že co je dovoleno bohovi, nebývá dovoleno volovi (v latině je to slušnější), tak říkám, že USA by měly Trumpa odvolat a jeho povedené rádce Jareda Kushnera a Steva Witkoffa, co se tak rádi přítelíčkují s ruskou věrchuškou a uzavírají dealy výhodné především pro ně, posadit do šatlavy.
Život však není pohádka s dobrým koncem a je potřeba se podle toho zařídit. Na úvod zahodit červené kšiltovky a uvědomit si, že Trumpa nezajímáme a nehne pro nás prstem. Hořší bude toto probuzení v Polsku, které sází plně na podporu USA. Ani ta nemusí být trvalá. Evropa však stále vypadá jako poděšené hejno slepic, které vždy zakvoká, ale do stolu praštit neumí.