Článek
Trump má pocit, že Evropa se svým vyspělým sociálním systémem a zdravotním pojištěním Spojené státy odrbává, protože spoléhá, že ji USA ochrání, aniž by na to adekvátně přispívala, což nemá daleko k pravdě. Také se mu zdá, že mají USA s EU ohromný obchodní deficit, což už pravda není. Trump započítává do bilance jen zboží, a ne služby a pomíjí, kolik v Evropě rýžují Google, Amazon nebo kartové společnosti. Rovnou deklaruje, že těch třicet procent je pořád pro Evropu výhodných, protože podle jeho hausnumer by to mělo být mnohem více.
Za ekonomikou ale stojí ideologický spor. Trump vnímá EU jako hnízdo socanů, ne-li přímo komoušů, kteří se nejen odklonili od toho pravého kapitalismu a vydávají peníze na takové zbytečnosti jako hrazená zdravotní péče, ale americký systém popírají. Mnozí Američané – zejména ti, kteří onemocněli nebo utrpěli zranění – by však za něj byli rádi, protože v EU úraz nehrozí fatálním zadlužením.
Donald Trump má vůbec pocit, že je Amerika jakýsi otloukánek, na kterém všichni parazitují, pořád po ní něco chtějí a nic za to. Vysoká cla se proto snaží uvalit na všechny včetně Kambodže, protože ta je tak chudá, že žádné americké zboží nenakupuje, tak je její bilance obchodu s USA záporná.
Trump ve své posedlosti vyrovnanou obchodní bilancí zapomíná, že cla sice přinesou peníze do amerického rozpočtu, ale doplatí na ně Američané, kteří budou muset platit více za zboží, které si kupují. Daně se – alespoň některým – sníží, ale v peněžence budou mít méně. Platilo by to i v případě, že by se výroba přenesla do USA, jak o tom americký prezident sní. Americký dělník je dražší než mexický nebo než třeba Bangladéšanka, která dělá v továrně na oděvy pro některou ze světových značek. Práce představuje jeden z nejvyšších nákladů; za podmínek, za jakých pracují šičky v Dháce, by v USA nepracoval ani nejubožejší ilegální migrant, kterého Trump vyhání.
Americký prezident má pocit, že se k americkému cecíku přisálo mnoho parazitů, ale nechápe, že je to cena za to, že jsou Spojené státy supervelmocí. Každý jde rovnou za kovářem, a ne za kováříčkem. Po Bhútánu nebo Burundi nikdo nic nechce, protože nic nemají. Amerika si nejrůznějšími podpůrnými programy pro další země, které nyní Trump ruší, protože zatěžují rozpočet, a ještě hlásají jiné názory, než zastává on, udržuje svou vůdčí roli ve světě. Pokud s tím přestane, tak její místo ochotně zaujmou jiné země mající globální ambice, zejména Trumpův arcinepřítel Čínská lidová republika.
Pro Trumpa jsou krásné doby izolacionismu, který nikdy nebyl úplný, protože Jižní Ameriku i Filipíny USA považovaly za svůj dvorek, kam nikdo nesměl, pryč. Jasně se to ukázalo ve střetu s Elonem Muskem, který nežije v minulosti. Ekonomika se globalizovala a svět se zmenšil. Už v prosinci 1941 v Pearl Harboru Spojené státy poznaly, že ani rozsáhlé dálavy vodou širých oceánů nechrání USA před napadením.
Podobné hry s celními tarify taky znepokojují investory, kteří mají rádi stabilní prostředí. Banky nabízející investice občanům jim kvůli volatilitě amerického trhu už nenabízejí jistotu posledních let – vysoce rostoucí americké akcie. Místo toho, aby Trump Americe, která má potíže s vysokým zadlužením, pomohl, tak ji oslabuje.
