Článek
Trumpova reakce na verdikt soudu, že je nezákonné uvalovat cla na základě zákona o mezinárodních mimořádných hospodářských pravomocích (IEEPA) z roku 1977, působila dětsky. Skoro se zdálo, že platí, že ve stáří lidé dětinštějí. Rozhodnutí označil za hanebné a ostudou jsou soudci, kteří hlasovali proti clům. Zvlášť mu to vadí u dvou, které sám do Nejvyššího soudu navrhl. Z jeho až hysterické reakce je patrné, že s podobným verdiktem nepočítal. Nejde však jen o uražené ego. Je mu jasné, co verdikt znamená.
O právnících existuje řada vtipů, jeden říká, že pokud se nad jedním problémem setkají dva právníci, tak budou mít tři názory. Všichni se však shodnou, že když je možnost podat žalobu, která by mohla přinést odškodné, tak to udělají, protože si z toho ukousnou tučné palmáre.
Nejvyšší soud sice nerozhodl, jestli se vybraná cla ve výši 130 miliard dolarů budou vracet, což však neznamená, že právníci už nesepisují příslušné žaloby. Nejde jen o princip, ale o velké peníze, tak proč do toho neinvestovat hodiny práce.
Podobné procesy se většinou táhnou dlouho, hned se nic vracet nebude muset, těžko do konce Trumpova druhého volebního období. Prezident by zdánlivě mohl zůstat klidný, ačkoli to vyvolalo turbulence na trhu. Přesto se nevídaným způsobem rozčílil.
Verdikt ohrožuje jeho plán na radikální proměnu financování předlužených Spojených států. Rozhodl se, že federální rozpočet nebude placen z daní, ale tak jako na konci devatenáctého století z cel. Cla podle něj zajistí, že USA už nikdo nebude odrbávat. Pokud bude někdo něco chtít dovážet do USA, tak se jeho zboží zdaní, což mělo zabít hned několik much jednou ranou. Cla měla plnit pokladnu ve chvíli, kdy prezident snížil daně firmám, a pokrýt rostoucí vojenský rozpočet i vysoké dotace některým odvětvím, jako jsou zemědělci, kteří jejich dopad pocítili jako první, když Čína přestala recipročně nakupovat americkou sóju. Navíc měla cla firmy donutit, aby raději vyráběly na území USA, kde tak zvýší zaměstnanost. Protože firmy budou platit daně, pokles ve výběru cel po přenesení výroby nebude vadit. Spojené státy by se navíc mohly stát exportéry.
Vypadalo to jako geniální řešení, jen nebýt zákonů, které tomu brání a na nichž hloupě trvají bigotní soudci. I když mají Spojené státy prezidentský systém, ve kterém má hlava státu vysoké pravomoci, se zákony mají přicházet a schvalovat je zákonodárci. USA nejsou autokracie.
Nápad, který ovšem není Trumpův, přišel s ním bývalý demokrat a izolacionista Peter Navarro, ovšem není z kategorie těch, u nichž se člověk diví, že ho něco tak jednoduchého nenapadlo. Podobný systém se už jednou ne náhodou nahradil financováním federálních výdajů z daní, které jsou spolehlivějším zdrojem příjmů. Navíc není pravda, že vysoká cla nedopadnou na voliče, promítnou se do cen většiny zboží, protože v mnohých „amerických“ výrobcích jsou v globalizovaném světě importované součástky. Pokud se budou vyrábět v USA, bude to dražší, protože ve Spojených státech je dražší pracovní síla.
Americký prezident správně cítí, že je potřeba řešit vysoký americký dluh, což ale není problém, který se snadno rozsekne. Verdikt navíc přišel ve velmi nepříjemnou dobu, protože letos v listopadu se konají volby do Kongresu a republikáni v nich mohou ztratit. Nově zavedená cla podle paragrafu 122 amerického obchodního zákona z roku 1974 sice umožňují pokračovat ve stávajícím systému, ovšem s nižšími výnosy, měsíčně by měla přinést místo třiceti miliard dolarů jen dvacet, a to pouze po dobu 150 dní. Vyprší začátkem léta, kdy se bude rozbíhat kampaň. Už nyní se však objevují pochybnosti, zda lze tento zákon uplatnit pro vyrovnání schodku obchodní bilance, takže může přijít další soud.
Trump má dost důvodů se vztekat, ale především na sebe a na to, jakými lidmi se obklopil, protože bytostně nevěří profesionálům zakotveným ve státních strukturách.
Pětasedmdesátiletého Navarra, který v oboru nemá zkušenosti, jmenoval poradcem pro obchod a ekonomické záležitosti. Média o něm psala jako o architektovi Trumpovy celní politiky, ale může skončit jako hrobař.