Článek
Současná bombardovací kampaň zasahuje tisíce vojenských cílů, ale íránský režim neztrácí schopnost udržet se u moci a zvyšovat ekonomické i politické náklady, které jeho protivníci musí snášet. Blokáda Hormuzského průlivu zvyšuje ceny ropy a narušuje globální hospodářský systém. Původní Trumpovy naděje na svržení teheránského režimu lidovým povstáním se nyní zdají být iluzemi.
Prezident posedlý marketingem se musí především obávat dopadů na domácí politiku. Americká média bez ustání informují o riziku vyšší inflace, nedostatku hnojiv v zemědělství a především o stoupajících cenách pohonných hmot. V tomto týdnu benzín překonal psychologickou hranici 4 dolarů za galon, což představuje nárůst více než o třetinu za měsíc.
Trump má dvě možnosti, jak pokračovat. První je rychlé ukončení konfliktu diplomatickou cestou. Prezident tvrdí, že probíhají jednání mezi zástupci válčících stran a existuje vůle k dohodě o příměří. Íránský režim však opakovaně popřel, že by se seriózní formální jednání konala, a na sociálních sítích publikuje sarkastické příspěvky o Trumpovi vyjednávajícím pouze ve své vlastní hlavě. Na čí straně je pravda, v tuto chvíli nevíme.
Druhou možností je eskalace konfliktu, která by teokratický režim svrhla, nebo poškodila natolik, aby přistoupil k jednání a přijal většinu amerických požadavků. Tato cesta by skoro jistě znamenala vyslání pozemních jednotek, které by přinejmenším musely převzít kontrolu nad klíčovými body nutnými k zajištění znovuotevření Hormuzu.
Trump se ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny. Nalezení diplomatického kompromisu by vyžadovalo ústupky i z americké strany, což by však část prezidentových příznivců vnímala jako slabost vůči režimu, který považují za teroristický. Eskalace k pozemní invazi však popírá odmítnutí angažmá USA ve válkách, na kterém byla založena Trumpova kampaň v roce 2024.
Minulé americké vojenské kampaně ukázaly, že i Američané ochotní podporovat bombardování mohou velmi rychle změnit názor, jakmile prezident někam vyšle invazní vojska. Sousloví „boots on the ground“ (nohy v terénu) s sebou stále nese pachuť fiaska války v Iráku, která zničila reputaci George W. Bushe.
Dvojznačná a často i protichůdná prezidentova rétorika nasvědčuje, že se doposud nerozhodl, kterou variantu zvolí. Realita války ho však brzy donutí přiklonit se k jedné ze dvou možností, není přitom jasné, která přináší větší politická rizika. Podle výsledek války v Íránu bude však jistě jednou hodnoceno dědictví Trumpova druhého prezidentství.
