Článek
I když smlouva vypršela, není třeba se bát, že hned příští týden propukne jaderná válka. USA i Rusko míní dál dodržovat omezení na 1550 hlavic na nosičích.
Historie ukazuje, že když existuje snaha nebo potřeba dohodnout se, dají se překážky překonat. V době, kdy se ale do popředí ostentativně dávají národní zájmy nade vše, tak snaha není.
Konec smlouvy New START přichází v době, kdy Rusko vede už skoro čtyři roky rozsáhlou válku na Ukrajině, což zdůvodňuje mimo jiné hrozbou ze strany Západu, který se údajně snaží největší zemi světa obklíčit. Kreml se silou snaží získat zpět pod kontrolu alespoň část území, které kontroloval Sovětský svaz před svým rozpadem. Spojené státy za Donalda Trumpa také sázejí na velmocenskou politiku síly a snahu mít pod kontrolou svou sféru vlivu, což ukázal zásah ve Venezuele i ambice získat Grónsko.
Vypršení poslední odzbrojovací smlouvy je symbolickou tečkou za érou uvolňování napětí, která začala v šedesátých letech. Tehdy, na vrcholu studené války a po berlínské a kubánské krizi, si obě supervelmoci uvědomily, že se svět až příliš přiblížil jadernému kataklyzmatu. Jaderná válka přitom hrozila už v roce 1950, kdy americký generál Douglas MacArthur zvažoval zastavit mohutnou bleskovou čínskou ofenzívu v Koreji shozením jaderných bomb na Mandžusko.
Prvním výsledkem jednání supervelmocí o omezení strategických zbraní byla v roce 1972 smlouva ABM omezující systémy obrany proti balistickým raketám. Jejich vývoj byl extrémně drahý a SSSR a USA si uvědomovaly, že jejich mohutné vlastní jaderné arzenály mají dostatečnou odstrašovací schopnost, aby odradily protivníka od jaderného útoku.
Současně byla podepsána smlouva SALT I, která zmrazila počet odpalovacích zařízení balistických raket. V roce 1979 ji měla nahradit smlouva SALT II omezující počty odpalovacích zařízení raket na zemi a na ponorkách a jaderných bombardérů. Kladla i omezení na systémy s více samostatně manévrujícími hlavicemi MIRV. Smlouva ale nikdy nevstoupila v platnost, protože v osmdesátých letech napětí po sovětském vpádu do Afghánistánu opět vzrostlo.
Snahy o odzbrojení pokračovaly po nástupu Michaila Gorbačova. V roce 1987 vstoupila v platnost smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF). Ta oběma supervelmocem zakazovala mít nebo vyvíjet rakety a střely s plochou dráhou letu odpalované ze země s doletem 500 až 5550 kilometrů. Znamenalo to úlevu pro Evropu.
V roce 1991 byla podepsána a o tři roky později ratifikována smlouva o omezení strategických zbraní START I, omezující počet všech typů nosičů na 1600 a hlavic na 6000. Šlo o nejrozsáhlejší a nejkomplexnější smlouvu o kontrole zbrojení v historii, kdy se zlikvidovalo asi 80 procent existujících strategických jaderných zbraní. Další omezení přinesla smlouva START II podepsaná v roce 1993, kdy měl být počet hlavic snížen na 3500 a měly být zakázány střely s více samostatně manévrujícími hlavicemi MIRV. Ta však nikdy nebyla ratifikována.
V novém tisíciletí po bombardování Jugoslávie za nových podmínek unipolárního světa v čele s USA nastal soumrak odzbrojovacích snah. Jako první vypověděly USA smlouvu ABM, která přestala platit v roce 2002. George Bush se rozhodl vybudovat celonárodní systém protiraketové obrany, jehož součástí měl být i radar v Brdech a sila s antiraketami v Polsku. Rusko to vnímalo jako své ohrožení, protože takováto skutečně účinná protiraketová obrana by mohla zvrátit jadernou rovnováhu. Mohla by nejen bránit jadernému útoku, ale také umožnit snáze vlastní jaderný útok, protože by odvetný úder mohla eliminovat.
Vladimir Putin tehdy nařídil budovat větší jaderný arzenál. Žádná západní protiraketová obrana se však nikdy nedostala do fáze dostatečné účinnosti, takže ruské výhrady byly výrazně nafouknuté. I Rusko přitom vyvíjelo systémy protiraketové obrany. Ovšem ne celonárodní, což ABM umožňovala.
Protože současně vypršela smlouva START I, Rusko a USA podepsaly v roce 2002 vágní tzv. moskevskou dohodu o omezení strategických útočných zbraní SORT.
Tu pak vystřídala v roce 2011 smlouva New START podepsaná v Praze Barackem Obamou a Dmitrijem Medvěděvem. Počet hlavic omezila na 1550 a počet nosičů a odpalovacích zařízení na zemi i na ponorkách a bombardérů na 800. Smlouva garantovala i možnost kontroly na místě. Vyhlídky byly slibné, protože Obama zrušil Bushův projekt protiraketové obrany jako drahý. Jenže Rusko už mezitím zahájilo snahy získat větší kontrolu nad okolím, což ukázala válka v Gruzii v roce 2008.
Po anexi Krymu v roce 2014 už snahy o odzbrojení definitivně vzaly za své. Moskva začala podnikat kroky k obnovení své vojenské moci. USA pak v roce 2019 vypověděly smlouvu INF, protože Rusko zahájilo vývoj pozemní verze starší námořní střely s plochou dráhou letu. Balistické rakety středního doletu navíc vyvíjela a zařazovala do výzbroje Čína, pro kterou zákaz neplatil. Mohla jimi zasáhnout i americkou základnu na Guamu. USA po vypovězení smlouvy otestovaly pozemní verzi střely s plochou dráhou letu Tomahawk, což zase znepokojilo Moskvu, protože ji lze vypouštět ze stejných odpalovacích zařízení v Rumunsku a Polsku jako antirakety SM3 a SM6.
Končící smlouva New START se týkala výhradně arzenálů Ruska a USA. Čína sice jejích limitů nedosahuje, svůj raketový arzenál ale buduje rychle. USA by proto rády smlouvu nahradily širší dohodou, která by zahrnovala více stran. To je však obtížnější vyjednat.
Konec platnosti všech odzbrojovacích smluv tak odráží nejen současnou dobu, ale ukazuje i na limity takovýchto ujednání. Nemohou například postihnout technologický vývoj, kvůli kterému jejich části rychle zastarávají, což se ukázalo u ABM. Technika ničení balistických raket byla na konci šedesátých let na úplně jiné úrovni než dnes. Další dohody kladly velký důraz na podzemní sila, která ale lze dnes snadno vyřadit, takže se stále více počítá s odpalováním balistických raket z vozidel. Jako problém se nyní také ukazuje právě to, že nepočítaly s nástupem další mocnosti.
Konec všech odzbrojovacích smluv není dobrou zprávou. Nějaké omezení je vždy lepší než žádné. Svět už ale vstoupil do nové, nebezpečnější fáze, kdy stará pravidla přestávají platit a nová, obecně přijatelná, nikdo nechce. Bohužel snahy domluvit se přicházejí obvykle po velkých krizích a válkách.
