Článek
Opět se objevuje posměšné označení pro chování amerického prezidenta. Taco v tomto případě není tortilla plněná grilovaným masem a cibulí, ale zkratka ze slov „Trump Always Chickens Out“. Volně přeloženo „Trump vždycky vyměkne“.
Trump se ocitl ve slepé uličce. Vojensky byla operace Epic Fury úspěšná. Protivzdušná obrana byla zcela ochromena, zničeny byly íránské námořnictvo, značná část programu balistických raket i letectvo. A skoro celé vedení bylo pozabíjeno.
Nové teheránské vedení ale nemíní ustoupit. Opakovaně předkládá nepřijatelné požadavky, chce kontrolovat Hormuzskou úžinu a odmítá se vzdát svého jaderného programu. Obé je problém nejen pro Američany, ale pro celý svět. Máme snad platit Íránu za to, že umožňuje proplout lodím Hormuzským průplavem, což plyne z mezinárodního námořního práva, nebo mu umožnit mít jaderné hlavice, když jeho rakety mohou doletět i do Evropy?
V Íránu si ale uvědomili, že blokáda Hormuzského průlivu je dobrá páka jak získat nějaké výhody, protože mnoho zemí je závislých na ropě a plynu přepravovanými úžinou. A jsou ochotné se nakonec s Íránem nějak dohodnout.
O nové vlně útoků, nebo alespoň novém úderu, se spekulovalo od pátku. Připravoval se na něj Izrael, což naznačuje, že nešlo jen o další záplavu silných slov. Vzhledem k íránskému postoji by byly další údery pochopitelné, aby si v Teheránu uvědomili, že nelze spoléhat na to, že čas hraje pro něj.
I tlak arabských zemí Perského zálivu na USA, ať neútočí, je pochopitelný. Spojené státy jsou daleko, zasaženy mohou být jen jejich základny v oblasti, což je sice pro Washington nepříjemné, ale ne fatální.
Ovšem odvetné údery Íránu by způsobily další škody na ropné a plynové infrastruktuře Kataru, Kuvajtu, Spojených arabských emirátů nebo Saúdské Arábie. Jejich ekonomika je do značné míry závislá na exportu fosilních paliv a turistice, které za války zrovna nekvetou. Už stávající škoda na infrastruktuře je velmi vysoká. Navíc už země vyčerpaly zásoby interceptorů v systémech protivzdušně obrany a bude jim trvat, než získají další antirakety z USA.
Arabské země si uvědomují, že jim nezbývá než se s Íránem dohodnout, protože ho budou mít stále za souseda na druhé straně Perského zálivu, zatímco Spojené státy leží daleko a na ropě z oblasti jsou závislé jen nepřímo - pokud rostou ceny ropy na světových trzích, dopadá to i na americké voliče, kteří musejí sáhnout hlouběji do kapsy. Benzín od začátku nepopulární války zdražil o více než 50 procent.
I když se nemůže hodnotit střetnutí před závěrečným hvizdem, tedy před podpisem nějaké dohody, pozice USA opět oslabuje. Protože ani po jasném vojenském vítězství se nedaří Írán dotlačit k dohodě zahrnující jeho jaderný program a uvolnit Hormuzský průliv. Neposilují ji ani výhrůžky USA, které se neuskuteční, natož přiznání, že něco mají domlouvat arabské země. Spojené státy navzdory své značné vojenské síle pak působí jako papírový drak.