Článek
Třístránkový dokument ukazuje nanejvýš to, že přibývá akademiků přesvědčených o tom, že v Pásmu Gazy, kde panuje katastrofální situace, dochází nejen k válečným zločinům, ale přímo ke genocidě. Ovšem jestli se někdo dopouští genocidy, může rozhodnout jen soud. Dokument tak představuje jen další kamínek do mozaiky vypovídající o pohledech na dění v Pásmu Gazy.
Zločin genocidy je definován v rezoluci Valného shromáždění OSN z roku 1948. Za genocidu považuje úmyslné úplné nebo částečné zničení národní, etnické, rasové nebo náboženské skupiny. V pěti bodech jsou pak vyjmenovány činy, které k tomu mají vést, tedy zabíjení nebo tělesné a duševní ubližování příslušníkům této skupiny, případně nastolování podmínek, které mají způsobit jejich fyzické zničení a zabránění jim v rození dětí.
Vysoký počet zhruba 60 tisíc mrtvých a 143 tisíc zraněných Palestinců během války v Pásmu Gazy snadno vede k názoru, že jde o genocidu, zvláště, když v části Pásma Gazy panuje nedostatek potravin, zničeny byly nemocnice i školy a skoro všichni obyvatelé byli vyhnáni z domů.
Že se v Pásmu Gazy dějí válečné zločiny, není pochyb. Při operaci takového rozsahu Izrael není schopen se jich vyvarovat. Také neschopnost zajistit potraviny pro obyvatele, což vedlo OSN k vyhlášení hladomoru, může být pojímáno jako válečný zločin. Ovšem genocida jednou byla definována určitým způsobem a ani všechny izraelské činy nebo výroky extremistických politiků neznamenají, že se v tomto případě o genocidu jedná.
Za termínem genocida stojí židovský právník Raphael Lemkin, jenž před holokaustem utekl z Polska do USA. Pojímal jej původně šířeji. Zahrnoval do něj i zničení základů života národních skupin včetně činů, které vedou k rozpadu politických a sociálních institucí. To ale z kodifikované verze vypadlo, aby se za genocidu neoznačilo bombardování německých a japonských měst.
Proto většina činů spáchaných za balkánských válek nebyla uznána za genocidu s výjimkou masakru ve Srebrenici. Kromě nacistických zvěrstev byly za genocidu ještě uznány jen události ve Rwandě a v Kambodži za Pol Pota. U řady dalších masakrů bylo jasné, že měly genocidní charakter (masakry původních obyvatel v Dárfúru nebo masakry Arménů za osmanské nadvlády během první světové války), ale za genocidu jsou označovány jen někým a někdy. IAGS za genocidu označují nejen Dárfúr a Arménii, ale i likvidaci Arménů v Náhorním Karabachu Ázerbájdžánem v roce 2022, Rohingů v Myanmaru, Ujgurů v Číně, Kurdů v Iráku za Saddáma Husajna atd.
Pak je tu ale ještě důležitý aspekt týkající se zmíněné úmyslnosti v definici genocidy. Izrael popírá záměr Palestince v Gaze zlikvidovat a argumentuje, že kdyby chtěl, stihl by to za jedno odpoledne. Zato palestinské hnutí Hamás, které válku rozpoutalo společně s dalšími teroristickými organizacemi útokem 7. října 2023, nadále otevřeně usiluje o jeho likvidaci a nijak se tím netají. Záměr je tedy spíše u Hamásu než u Izraele. A snaha vymýtit tuto teroristickou organizaci, která navíc vědomě likviduje i své vlastní obyvatelstvo, je zcela oprávněná.
Izraelská operace je jistě plná přehmatů a chyb, politické zájmy často převažují nad vojenskými a mezi Izraelci se zřejmě najde dost lidí, kteří by to měli před mezinárodním soudem těžké. Ale zapomínat by se nemělo na jedno - byl to Hamás, kdo podnikl 7. října útok na Izrael, vraždil a unášel jeho občany včetně civilistů a dosud nepropustil rukojmí. Navíc dobře věděl, jakou reakci vyvolá. Izrael nemůže nedělat nic. Všichni kritici izraelského postupu by se měli zamyslet, jestli je napadá jiný způsob, když Hamás stále zadržuje rukojmí.
A šetřeme se slovem genocida, ať není rozmělněno a opravdu se používá v případě záměrné likvidace nějaké skupiny.
