Článek
Rusko je natolik umanuté, že se tentokrát ani nemusíme děsit amerických kompromisních návrhů na výměnu území, které tvrdě odmítl ukrajinský prezident Volodmyr Zelenskyj. Na nic takového Moskva nepřistoupí, což říká opakovaně.
Směšně tak působí americký návrh na přepsání hranice Doněcké a Luhanské oblasti tak, že by do ní patřilo jen území pod vojenskou kontrolou ruských jednotek. Nápad jen ukázal americkou naivitu vycházející z realitního byznysu, kde se parcely dají přečíslovat a různě směňovat.
Moskva chce všechno. A nejen na Ukrajině. Touží obrátit kolo dějin a stejně jako v roce 2021 požaduje, aby v nových členských zemích NATO nebyly žádné alianční základny a alianční vojáci a tyto státy by tak zůstaly bez ochrany pro případ, že by si Rusko potřebovalo ukojit nějaké další ambice. Ať už přímo územní, nebo alespoň vlivové, kdy by tyto země dostalo do sféry svých zájmů, jak tomu bylo v případě socialistické soustavy za dob Sovětského svazu, na což si mnozí ještě pamatují.
Tyto požadavky potvrzují, že Putinovy imperiální sny sahají za Ukrajinu a že je nutné se jich obávat. A bohužel to také znamená, že se musí dávat více peněz na obranu.
Spojené státy se chovají naivně, když chtějí, aby Rusko předložilo své představy o podobě bezpečnostní architektury, v nichž by uvedlo i to, v čem je naopak ochotno ustoupit. Rusko své požadavky už předložilo a ustoupit nemíní. Klade ultimáta, což působí absurdně, neboť za skoro pět let nebylo schopné dobýt ani Donbas.
Je za tím logika války. Prodlužující se boje zavedly Moskvu do slepé uličky. Čím víc válce obětovala, tím méně může ustupovat. Cena je už tak vysoká, že musí přijít jen absolutní vítězství, které ruskému vedení umožní obhájit vysoké ztráty na bojišti i zplundrování vlastní ekonomiky.
A čím více Rusko ztrácí na bojišti, tím více potřebuje nějakou novou bezpečnostní architekturu, která by mu po skončení bojů zajistila jeho pozice, když jeho vojenská a hospodářská síla slábne.
Otázkou je, zda má za takových okolností smysl s Ruskem vůbec jednat a volat Putinovi. Každá jednání a každý telefonát okamžitě využije propagandisticky pro zdůrazňování svého významu, který už přitom dávno nemá. Vždyť se bojí i toho, že by se jednání účastnila Evropa, která je všechno jen ne jednotná. Přesto její zástupci musejí zůstat za dveřmi. Pro případná další jednání se však musí Evropa sjednotit a přestat připomínat žabomyší mraveniště.
Pokud však jednání skutečně povedou k největší výměně zajatců, tak je nelze odmítnout, protože strádat v ruském zajetí je peklo.
