Článek
Moskva překvapivě nabídla přímá jednání bez předchozích podmínek, což je rozhodně posun. To ale neznamená, že by Rusko bylo ochotno k velkým kompromisům. Jen si uvědomilo, že jeho přestřelené požadavky nikdo nepřijme, a pokud neukáže nějakou ochotu, hrozí mu velmi tvrdé sankce.
Kreml čelil sobotní výzvě lídrů evropských zemí, aby prodloužil příměří o 30 dnů. To se mu nehodí do krámu. Počítá s tím, že Ukrajinu nakonec boje vyčerpají a ona mu zralá spadne do klína. Přerušit boje mu nevyhovuje, ale nereagovat na výzvu nemohl. Přijmout také nemohl, to by pociťoval jako vynucený ústupek Západu, tak vytáhl další trumf. Nabídl špek v podobě přímých jednání bez předběžných podmínek a uspěl.
Trump, který by se rád pochlubil úspěchem, že dokázal ukončit válku, na něj skočil. Byť jeho vyslanec Keith Kellogg říkal, že nemohou být žádná jednání bez zastavení bojů, Trump hned zareagoval, že je to příležitost, kterou nelze pominout, a zatlačil na Zelenského. Důvodem ale nemusí být jen ješitnost amerického prezidenta. Kdyby byla nabídka odmítnuta, Putin by se mohl ohánět tím, že Západ a Amerika žádný mír neprosazují. Jakmile dal vládce Kremlu najevo zájem se sejít, výzva evropských zemí byla rázem zapomenuta. To byl první Putinův úspěch. Zase se mu daří rozdělit Západ i veřejnost. Rusko se zase může ukazovat jako mírotvůrce.
Vše je součást vysoké hry s velkými sázkami. Ochota k přímým jednáním není žádným skutečným ústupkem Ruska. To využívá širokou paletu prostředků, jak prosadit své cíle, které se nemění. Hlavní je změnit Ukrajinu ve vazalský stát. Rusko se chce odrazit od návrhu dohody předjednané před třemi lety právě v Istanbulu, kterou už jednou Ukrajina jako nevýhodnou odmítla.
V Moskvě věděli, že je nerealistické, aby Ukrajina postoupila území, které ruští vojáci ani neobsadili. Pokud protivník není poražen na hlavu, tak se příměří uzavírá podél fronty. Prostě to zkoušeli. Ale od loňska měli i vábničku pro případ, že by to nevyšlo – vrátit se k podobě smlouvy předjednané na jaře 2022. Z Moskvy zaznívaly nejen požadavky na odstoupení čtyř oblastí, které Rusko formálně anektovalo, i když je ruští vojáci celé nedobyli, ale také slova o tom, že mír mohl být uzavřen už v roce 2022 a žádná válka se další tři roky vést nemusela. To byla jasná ukázka, že má Kreml realističtější plán B.
Rusko dokonce nechává Ukrajině cestu, jak na návrh přistoupit. Nechala se podle něj obalamutit zlým britským premiérem Borisem Johnsonem, který po istanbulské schůzce přijel do Kyjeva a slibem vojenské pomoci Zelenského přemluvil, aby nic nepodepisoval a dál bojoval. Že to Johnson popírá, je v očích Kremlu vedlejší. Hraje svou hru a má dobrý list. Putin zvládá poker i betla.
Jedno vítězství už shrábl – navzdory tlaku Německa a dalších evropských zemí se bude jednat bez přerušení bojů a bude používat proti Kyjevu vojenskou sílu. Pokud se boje přeruší, jejich obnovení je vždycky problém. Vytváří to špatný dojem, takto se může dál bombardovat a nepůsobí to jako nějaká změna.
Moskva nemusí za každou cenu Ukrajinu dobýt vojensky ani získat všechno hned, i když by to Putinovo srdce potěšilo. Nepotřebuje nutně rozšiřovat své území o ta za frontou. Už dobytá bude těžké a drahé rekonstruovat. Vrací se proto k návrhu z Istanbulu, který o takových územních ziscích nemluví. Ukrajina by však podle něj musela být neutrální, nemohla by vstoupit do NATO ani mít s kýmkoli uzavřenou jakoukoli obrannou smlouvu. Armádu by měla omezenou na 80 000 mužů, tanků mít cca 350 a její rakety by měly omezený dostřel na 40 km, i když měla už tehdy rakety s několikanásobně delším doletem. Zbraně by jí jako garanti smlouvy nemohly dodávat Spojené státy, Francie ani Británie.
Rusko sice dští oheň a síru na tehdejšího britského premiéra Johnsona, že přesvědčil Volodymyra Zelenského, aby dohodu odmítl. To ale Johnson ani dělat nemusel, tak byl návrh nevýhodný. Takové omezení státnosti by bylo de facto kapitulací. A po odhalení masakru v Buči byla jakákoli další dohoda stejně nemožná.
Putinova nabídka na přímá jednání však ukazuje, že se na Rusko dá tlačit a přináší to výsledky. Bez tlaku, respektive bez obav ze zesílení sankcí by nikdy nepřistoupil na přímá jednání. Klidně je ochoten jednat s představiteli „kyjevského režimu“, jak mu říká, a uzavřít s nimi dohodu, i když vládu Volodymyra Zelenského opakovaně označuje za nelegitimní. Nyní kvůli tomu, že se loni nekonaly prezidentské volby, protože za války se podle ústavy konat nemohou. Dříve Rusko odmítalo ukrajinskou administrativu uznávat, protože byl proruský prezident Viktor Janukovyč svržen při převratu.
Rusko si vždycky umí najít záminku a švindluje, jak to jde. Rozumí jen síle. A je připravené na různé alternativy. Nemusí mít hned maximum, stačí napřed něco. Zatím mu to bohužel vychází. Spravedlivé to není, ale to reálný svět nebývá. Proto existují pohádky, ve kterých je zlo vždy po zásluze potrestáno. To ale neznamená, že o to není potřeba usilovat.
