Článek
Ukrajincům docházejí síly, vojáky na frontě nemá kdo vystřídat. Za padlé nepřichází dost nových. Situaci zhoršovaly výpadky dodávek zbraní ze Západu. I když také krvácí, Rusko se teď cítí na koni. V Kremlu dobře vědí, že teď se vyplatí vrhnout na frontu maximum sil a nehledět na oběti. Ukrajinu je potřeba dostat na kolena dřív, než sankce, které jsou konečně citelné, ochromí ruskou válečnou ekonomiku. Ono ruské nadšení pro válku opadne, když bude mrtvých přibývat a ekonomika se začne hroutit. Zásoby peněz se tenčí, prodej ropy a plynu komplikuje, takže je nutné využít zbylého času.
Můžeme vytýkat Ukrajině řadu chyb, nepovedenou ofenzivu z léta 2023, která se rozbila na vysmívaných ruských obranných opatřeních, vpád do Kurské oblasti, jehož cíl nebyl nikdy jasný, i neochotu mnohých Ukrajinců se nechat zabít, takže raději utekli na Západ. Nežijí však z vysokých dávek, jak si mnozí myslí, dělají načerno podřadné práce za mizivou mzdu, protože většinu peněz si nechají zprostředkovatelé, kteří využívají jejich situace a odírají je.
Na frontu se nyní nikomu moc nechce, protože naděje na slávu je mizivá a naděje na smrt nebo invaliditu vysoká. To všechno je pravda. Ale měli bychom se podívat i do zrcadla. Mnozí Ukrajinu odepisovali hned po útoku a ona se silnější zemi, navíc jaderné mocnosti brání tři a půl roku a rozhodně to nevypadá, že by se v Kyjevě v brzké době mohla zavládnout proruská loutka. Dlouho jsme nechtěli dodávat žádné zbraně, a už vůbec ne útočné. To pomohla změnit Česká republika, která neváhala.
Nepoučili jsme se však ani z prvního roku války a pomoc dodávali po kapkách a s nejrůznějšími omezeními, která si Moskva rozhodně nedávala. Ta nemusí dbát na mezinárodní pravidla, protože samotný útok s cílem ovládnout cizí zemi z ní dělá parvenu politiky.
Když se s fatalitou díváme na vývoj války na Ukrajině, tak bychom si měli uvědomit, jak dlouho trvalo, než jsme se rozhodli dost velkých ruských bank odříznout od mezibankovního platebního systému SWIFT, a na to, jak dlouho jsme my – myslím Západ – kupovali ruský plyn, který zdaleka není tak levný, jak se říká.
Měli bychom si vzpomenout, jak dlouho trvalo, než se mohli používat západní zbraně k útokům na území nepřítele, ať už to byly rakety ATACMS, nebo střely s plochou dráhou Taurus. Sami jsme si házeli klacky pod nohy, i když to nebylo potřeba. Rusko by kvůli tomu nezahájilo jadernou válku, kterou neustále vyhrožuje.
Ono totiž nemůže prohrát. I kdyby se uzavřelo příměří podél linie fronty a Rusové se museli stáhnout o deset dvacet kilometrů od ní, pořád toho ještě uchvátilo dost, pořád by to mohl Vladimir Putin vydávat za výhru a naznačovat, že se touto salámovou metodou může pokračovat dál. Až do doby, kdy jako za sovětských časů, bude Ukrajina opět celá ruská.
Letní ofenziva je klíčová. Pokud v ní Rusko neuspěje, tak bude v problémech. Vypadá to totiž, že Moskva plánovala, že válka skončí letos, aspoň to prosakovalo z různých ruských vyjádření a analýz už na konci roku 2023.
Už teď můžeme tlouct hlavou o zeď, že jsme neudělali více. Na začátku války ještě nemuselo být jasné, kam až chce Rusko ve skutečnosti zajít. Už od září 2023 Rusko prohlásilo za svou součást celou Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblast, a hlavně od června 2024, kdy Putin zformuloval své podmínky pro mír, to jasné je.
Přesto se okolo Putina dál tančilo a tančí jako okolo vajec, aby se náhodou nerozčílil, aby se k něčemu nepodnítil, aby jednal… Putin přitom rozumí jedinému – síle, a my ukázali slabost.
Pozdě bycha honit, čas nevrátíme, ale pořád jde Rusko mačkat, a jak ukazuje nálet na Kyjev, je to potřeba.
K Rusku lze přistupovat mnohem tvrději navzdory všem hlasům, jak na to sami doplatíme a budeme se mít hůř. Krátkodobě ano, ale válka nepotrvá tak dlouho, aby to na nás mohlo mít skutečně vážné ekonomické dopady. Pokud se Trump skutečně odhodlá uvalit cla na země, které obchodují s Ruskem, bude to Moskvu doopravdy bolet.
Indické zboží by se stalo neprodejným a Indie stojí na exportu. Je potřeba jednat, a ne se neustále na něco a někoho ohlížet, o něčem se dohadovat, protože mrtvých přibývá i mezi civilisty. Mač bez pravidel se už hraje, soupeř má míč na kopačkách a námi podporovaný tým přitom nemá nejen dost početnou soupisku, ale ani pořádné kopačky. Ti mrtví z Kyjeva jdou i na náš účet.
