Článek
Útok vyplynul z Trumpových snah zpochybnit výsledek voleb roku 2020, které bezpochyby prohrál. Neexistují důkazy, že by Joe Biden zvítězil s pomocí podvodů. Přestože se s tím Trump odmítl smířit, v klíčových státech zkrátka více lidí preferovalo demokrata. Pravidla hry byla dodržena. Poražený prezident to odmítl přijmout a s využitím konspiračních teorií, výhružek a do očí bijících lží se snažil výsledek zpochybnit.
Události vyvrcholily právě 6. ledna 2021, kdy se Kongres sešel na společném jednání, aby formálně deklaroval Bidenovo vítězství. Během jindy nekontroverzního jednání uspořádal Trump nedaleko protest svých příznivců. Zde zopakoval své lži a prohlásil, že pokud nebudou „bojovat jako diví“, přijdou o svou zemi. Po skončení mítinku se nejextrémnější Trumpovi příznivci odebrali k budově Kapitolu, násilím pronikli dovnitř a transformovali protest v pokus o povstání.
Zákonodárci byli zahnáni do úkrytu, kanceláře byly vyrabovány a protestující opakovaně použili násilí proti policii. Nejodpornějším symbolem celé události se stala šibenice před budovou, která podle výkřiků protestujících byla určena k oběšení republikánského viceprezidenta Mikea Pence. Ten společné schůzi Kongresu předsedal a slíbil dodržet ústavu potvrzením prohry svého spolukandidáta.
Útok se stal největší hrozbou pro Kongres od roku 1814, kdy ve válce jeho budovu vypálila britská invazní vojska. Zázrakem nebyl zraněn žádný zákonodárce, avšak v důsledku událostí zemřelo pět policistů. Justice usvědčila přes 1200 účastníků z trestných činů. Trump byl obviněn ze snah o obstrukci demokratického procesu. Komise republikánských a demokratických zákonodárců jeho lži označila za spouštěč povstání.
Trump spravedlnosti unikl díky znovuzvolení, které zastavilo trestní stíhání. Ve snaze přepsat historii pak všechny své usvědčené příznivce omilostnil, a jejich vinu tak úředně smazal. Republikánští politici se většinově rozhodli předstírat, že situace nebyla tak vážná, a ve jménu spolupráce s prezidentem je třeba jít dál.
Trumpovo vítězství v roce 2024, stejně legitimní jako to Bidenovo z roku 2020, ukázalo, že voliči jeho odpovědnosti za útok buďto nevěřili, nebo ji nepovažovali za diskvalifikující. To však neznamená, že by historie měla na tuto temnou kapitolu pohlížet jakkoliv jinak než jako na zpochybnění základu svobodného vládnutí, totiž pokojného předání moci. Ten, kdo uznává pouze volby, které vyhrál, nemá právo být nazýván demokratickým politikem.
