Článek
Druhá světová válka, sice skončila před osmdesáti lety, ale patří ke klíčovým událostem naší historie. Hitlerovské Německo nejen rozbilo republiku, ale ještě z části Čech a Moravy, které přímo nepřipojilo jako Sudety, udělalo svůj protektorát.
Československo ve válce muselo obhájit právo na existenci a českoslovenští vojáci k tomu výraznou měrou přispěli. Nezastupitelnou roli měli právě českoslovenští příslušníci britského Královského letectva, kterých bylo na 2500. Není to skupina největší co do počtu, ale někteří bojovali už od roku 1940, pomohli čelit nacistické Luftwaffe během klíčové bitvy o Británii, což nesporně přispělo k uznání Benešovy exilové vlády jako reprezentace Československa a k anulování mnichovské dohody.
Britové je oceňují i dnes, jak plynulo ze slov velvyslance Matta Fielda: „Českoslovenští letci přispěli k vítězství v bitvě o Británii.“ A nezapomínají na to ani mnozí Angličané. Pamatuju si, jak mě známá vzala před lety na anglický venkov a tam se mě někdo zeptal, odkud jsme. Když jsem mu na to odpověděl, řekl mi: „Českoslovenští piloti nám moc pomohli v bitvě o Británii.“ Nebyl to přitom žádný veterán nebo milovník vojenské historie.
Byli to lidé bojující za republiku, která tehdy neexistovala, neměla žádné území, což vypadalo mnohem bláhověji, než když nyní bojují za svou zemi proti ruskému agresorovi Ukrajinci. Dneska jsou to po právu uctívaní hrdinové. Za nacistů to byli zrádci a komunisté je perzekvovali, protože nebyli ve svazku s Rudou armádou. Mnohým to však může připadat jako nudná, dávno uzavřená minulost. Ale neměla by.
„Veteráni jsou lidé, kteří byli připraveni nasadit život, abychom my žili v demokracii,“ řekla ministryně obrany Jana Černochová a měla pravdu. Po vzpomínce na československé letce RAF u památníku okřídleného lva dodala: „Je to připomínka toho, že jsme měli více hrdinů, než nás učí v hodinách dějepisu, kde se více učí dějiny Řecka a Říma než moderní dějiny, což je chyba. Abychom se poučili z některých věcí, o nichž jsme si mysleli, že skončily ve 20 století, musíme lépe znát moderní dějiny, protože jsme se z nich zřejmě nepoučili, když zažíváme na našem kontinentu opět velký válečný konflikt. A opět se rozhořel z iniciativy země, která stála i u počátků druhé světové války. Tehdy se jmenovala Sovětský svaz a dneska Ruská federace.“
Agresi rozpoutalo Hitlerovo nacistické Německo, když však byla možnost získat část území Polska a obsadit Pobaltské země, Stalin se chopil nabídnuté šance. Jen netušil, že s Hitlerem vyznávajícím zvrhlé rasové teorie se na ničem domluvit nelze, když mu jde o Lebensraum, tedy o rozšíření Velkoněmecké říše.
Minulost je potřeba znát a na hrdiny nezapomínat, aby se nenaplnila slova starostky Prahy 1 Terezie Radoměřské, že když budeme na své hrdiny zapomínat, může se nám stát, že až zase budeme nějaké potřebovat, žádní nebudou.
I když pamětníků ubývá, je potřeba, aby zůstali v paměti a nepřišli jsme o svou historii, která vždy lákala k různým (dez)interpretacím a ideologickému zplošťování v duchu výroku Georgeho Orwella z dystopie 1984: „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“
V době, kdy už nebudou pamětníci, kteří mohou dezinterpretace vyvracet, je potřeba pečlivě dohlížet na jejich odkaz, a tedy se jím řídit a pomáhat těm zemím, které se ocitly ve stejné situaci, v jaké jsme byli my v letech 1938/39 a 1968 nebo Maďarsko v roce 1956.
