Článek
Ani EU nezůstává pozadu se svým „zeleným údělem”. Je záhada, proč politikům nestačí pragmatismus, proč potřebují vize? Krásný bezemisní svět není realizovatelný bez vědecko-technické revoluce. Proto kritici tak zuří a počítají astronomické náklady.
Británie vypouští do ovzduší jen necelé jedno procento světových emisí CO2, dokonce méně než za vlády královny Viktorie ke konci 19. století na vrcholu industrializace. A to má dnes obyvatelstva více než dvakrát tolik a je mnohonásobně zámožnější. Podle britské klimatické komise (CCC) jsou ovšem nulové emise „nezbytné, proveditelné a rentabilní”. Samozřejmě že z té trojice neplatí ani jedno.
Proč ale nulové, nestačila by polovina, tři čtvrtiny dnešních emisí? Směřovat k absolutnu je extremismus. Elektromobily budou vždy drahé (ceny vzácných kovů na výrobu baterií kvůli nedostatku a nákladné těžbě závratně rostou), hodlají snad politici připravit polovinu obyvatel, zejména venkov, o auta?
Vládní dokumenty občas připouštějí, že je snížení životní úrovně nutné, máme jít světu příkladem, tak jako za průmyslové revoluce, a investice (12 miliard liber) do rozvoje elektrifikace mají přinést 8000 pracovních míst v továrnách na vodík. Proboha, rozčilují se skeptici, odkdy jsou dotovaná pracovní místa přínosem do hospodářství, někdo je přece musí zaplatit. A čistý vodík z plynu vzhledem k odstraňování uhlíku bude vždy nejdražší palivo na světě, o elektrolýze ani nemluvě.
Johnson se chystá koncem roku v Glasgow předsedat summitu OSN o klimatických změnách. Bude mluvit o fiasku dohody z předchozího shromáždění v Paříži před pěti lety. Několik desítek států svůj tenkrát podstatně skromnější slib snížit emise včetně Číny a USA nedodrželo a jen za minulý rok postavila Čína 48 nových uhelných elektráren. Zatímco Británie ukončí provoz své poslední uhelné elektrárny v příštím roce, na světě jejich počet stoupá, zejména v Indii, která možná delegáty na summit raději ani nevyšle.
Velkým hříšníkem je kupodivu Německo, produkuje totiž 24 procent elektřiny z uhlí a provozuje šest z deseti největších elektráren v Evropě. Časem je nahradí plynem, to má ale do čisté energie daleko. Dogmatismus zelených má jistě na svědomí alarmismus a hysterie z globálního oteplování, těžko jim ale věřit, když odmítají jadernou energii a nepomáhají třetímu světu likvidovat uhelné elektrárny. Cosi tu nehraje! Nestálo by to méně než snižovat životní úroveň Západu?
Britská vláda hodlá přinutit domácnosti (26 milionů) k výměně plynového topení za tepelné čerpadlo a kuchyň i koupelnu zelektrizovat. To ale nesníží emise, jako když se u nás řekne, že má elektromobil výfuk v Počeradech. A kde vzít tolik elektřiny, když už dnes 12 procent dováží, snad další miliony větrníků? Místa je v průlivu dost, ale náklady na výstavbu kvůli ceně mědi rostou a bez dotací nic nejde. Žádná diskuse o nákladech, dopadu na produktivitu a konkurenceschopnost průmyslu se nekoná. Ministr financí měl v dubnu publikovat odhad celkových nákladů a není divu, že se k tomu nemá. Hlavní překážkou ekologické vize budou ale dělníci, ti noví voliči, kteří opustili socialisty a volili Johnsona i brexit. Jsou jich miliony a na zateplení jejich domků, přestavbu na čistou energií peníze nejsou a hned tak nebudou. Elektrifikace je hobby bohatých a totální vize je totalitní.