Článek
V Americe je baseballová čepice populární, baseball taky patří k nejpopulárnějším sportům, a tak tuto čepici nenosí jen hráči, kterým má zajistit, aby je při hře neoslňovalo slunce. Malují si kvůli tomu i černé obdélníky pod oči. Jde o to trefit pálkou co nejpřesněji míček od soupeře. Z podobných důvodů ji nosí také truckeři, ale oblíbili si ji třeba i fanoušci rapu. Trump ví, jak a na koho zacílit, a ještě si na merchandisingu vydělat.
Babiš se toho chopil. Chopí se všeho, co by se mu mohlo hodit, i když zrovna tento typ čepic u nás není nejpopulárnější. Proč si ji ale oblíbila Eva Decroix a ODS, mi jasné není. Kšiltovka se už se stala jedním ze symbolů hnutí ANO. Přesto můžeme najít novou ministryni spravedlnosti s podobnou čepicí na hlavně, samozřejmě ne červenou. Rudá barva u pravice se moc nenosí. Má proto buď bílou s modrým nápisem #Buďme odvážní, kterou nosí při aktuální kampani, nebo černou se zeleným symbolem republiky. Předtím měla i bílou s černým kšiltem a nápisem Spolu, přes kterou si přetáhla kapuci, když se fotila u povodní.
Dělat kampaň a přijít se silným sloganem, který chytne, je těžké. Málokdy se povede něco tak originálního, jako byl obrázek Karla Schwarzenberga s čírem na hlavě, což nebylo zdaleka tak nadsazené, jak by se zdálo. Pankáč sice nebyl, ke kontroverzní avantgardní scéně vídeňských akcionistů, která šosáky provokovala jako později punk, měl blízko.
Když však vidím po Babišovi ještě další politiky v baseballkách s velkým kšiltem, připadá mi to jako hloupé opičení se. Jako by marketéři měli vymeteno v hlavě a koukali, kde se čeho chytnout a jaký nápad by šlo ještě poněkolikáté recyklovat. Trička musí mít každý, takže jde jen o nějaký ten štěpný slogan, co všechny chytne nebo zaujme. ANO tak využilo trapný výrok svého předsedy Sorry jako coby zlidovělou hlášku.
Žijeme v době vizuálních zkratek, ikonek a tagů, takže vnější prezentace je klíčová pro získání pozornosti voličů. Pokud strany nezaujmou, nikdo se nebude zajímat o jejich program, byť by byl sebelepší. Samotný marketing nic nevypovídá o tom, co by strana mohla vykonat, ale bez něj se v dnešní době nelze obejít, obal prodává. Očekával bych tak, že se pravice bude pokoušet odlišit, ne jít cestou populistů, kteří se klidně navléknou do kostýmu hranolek jako Alena Schillerová.
Baseballka v naší zemi ukazuje vyprázdněnost tuzemského politického marketingu. Ve skutečnosti se u nás nijak zásadně nerozšířila, baseball ani softball nepatří k populárním sportům. S rostoucím počtem horkých jasných dnů se může ukázat její velký kšilt předností. Pro marketéry však má tato pokrývka hlavy několik výhod. Jednak Číňan ví, jak ji levně vyrobit, a dá se na ni umístit i nějaký ten slogan. Ten se na masaryčku, tedy pokrývku hlavy, kterou zpopularizoval první československý prezident, nevejde. Nedá se dát ani na bekovku, jakou nosil šéf karlínských kluků Klement Gottvald, a proto o něm jinak velmi dobrý básník František Halas psal Copak Kléma, ten má pod čepicí.
Politici pochopitelně nemají moc času přemýšlet, co si nasadí na hlavu. Jde jim jen o to ukázat, že jsou jeden tým a lidoví. Političtí marketéři toho ale moc pod čepicí nemají, když přicházejí s takovými nápady. I prázdno je však lepší než mít pod čepicí to, co první komunistický prezident, kterého touha po moci nakonec přivedla do naprostého područí Moskvy a strachu z ní.