Článek
Ministerstvo financí přišlo se dvěma novelami zákonů, které hrají do karet bankám – s novelou zákona o spotřebitelském úvěru a novelou zákonů v souvislosti s rozvojem finančního trhu a s podporou zajištění na stáří, pod kterýžto dlouhým názvem se skrývá novela upravující penzijní připojištění. Druhý zákon dokonce přináší bankám peníze, byť stát hovoří o nutností ušetřit, kde to jen jde.
Stát zvyšuje daňovou podporu pro spoření k penzi z 24 tisíc korun ročně na dvojnásobek. Současně se se upraví třetí penzijní pilíř, kdy se vytvoří nový tzv. alternativní účastnický penzijní fond s volněji nastavenou investiční strategií, což znamená, že vedle jistot v podobě investic do peněžních trhů a dluhopisů se v portfoliu budou moci objevovat i obvykle výnosnější, ale rizikovější akcie.
Větší pružnost při správě může skutečně nabídnout vyšší zisk, stávající penzijní fondy mají mizivé výkony. Letos sice už umazaly loňské ztráty, ale žádnou jistotu na stáří nepřinášejí. Jejich výnos zůstává daleko za inflací, takže ušetřené peníze hodnotu ztrácejí, banky však mají své jisté, protože si bez ohledu na výnos vybírají peníze na správu fondu. To však novela neřeší.
Naopak bude moci získávat daňovou podporu i tzv. dlouhodobý investiční produkt (DIP), kdy banky, brookeři a investiční společnosti nebo fondy budou moci nově nabízet své služby investičního nebo spořicího typu jako dlouhodobý investiční produkt, aby zajistili splnění podmínek pro přiznání daňové podpory.
Ani to není hloupé, mnozí nechtěli dávat peníze do penzijních fondů, protože věděli, že jiné investiční instrumenty jim zajišťují větší výnosy. To je ovšem zajímavé jen pro malý počet zkušenějších investorů, kteří se na důchod zajistit dokáží, ale aktivní správa portfolia potřebuje měnit strategii a přecházet od akcí k dluhopisům, což je většinou nad schopnosti většiny střadatelů. A právě těm by se mělo pomáhat. To se však neděje.
Novela navíc neumožní důchodcům dál si spořit, což je obecně správný krok, až na to, že tím pádem ztratí šanci počkat si rok nebo dva, než se fondy, do nichž vkládali své peníze, zotaví. Na to prostředky nejsou.
Bankám jde na ruku i novela zákona o spotřebitelském úvěru, který bude bránit klientům přecházet během fixace mezi poskytovateli půjček.
Pokud někdo přešel v době fixace k instituci nabízející výhodnější úrok, banka, která hypotéku nebo úvěr převzala, ho původnímu poskytovali předčasně splatila, za což se zaplatil tisícikorunový administrativní poplatek.
Nyní bude muset také zaplatit poplatek odvozený od úroků, který má zohledňovat rozdíl mezi úrokem sjednaným do konce fixace a průměrem aktuálních úrokových sazeb.
I toto nařízení má racionální jádro – má bránit predátorskému jednání některých menších poskytovatelů úvěrů, kteří takto přetahují na nižší úroky klienty svých konkurentů. Ovšem jde proti zájmu lidí, kteří si uzavřeli půjčku v dobách, kdy jsou úroky vysoké, a na základě fixace je musejí platit dál, i když mezitím úroky poklesly.
Ministerstvo s těmito nápady přišlo ve chvíli, kdy se ukázalo, že výnos z daně z mimořádných zisků bude nižší, než se očekávalo, protože zisky bank jsou nižší, než se odhadovalo. Místo očekávaných 33 miliard tak zřejmě doputují do státní kasy jen jednotky miliard korun.
Vláda dlouho otálela se schválením této daně, takže nebyla zavedena už na poslední kvartál loňského roku, ale platí až od letoška, kdy už zisky tak mimořádné nejsou a banky se mohly na novou daň připravit. A nyní se bankám ještě více půjde na ruku místo toho, aby se koukalo, jak je „pumpnout“.
Ministr financí prokazuje opravdu mimořádné schopnosti, co se týká odhadů příjmů rozpočtu, takže plánované celoroční hranice deficitu bylo dosaženo za necelého půl roku. To je skutečně výjimečný výkon. Zbyněk Stanjura má velkou šanci stát se jasně nejhorším polistopadovým ministrem financí, proti němuž je i Alena Schillerová úplný lumen.
Ekonomové k novému poplatku za předčasné splacení hypotéky: Výhodnější podmínky i nemravný krok
