Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Konec Memorialu ukazuje skutečnou povahu Ruska – Alex Švamberk

31. 12. 2021, 9:00

O demokratičnosti dnešního Ruska si nelze dělat iluze. Znovu to prokázalo rozhodnutí nejvyššího soudu rozpustit Mezinárodní Memorial, které navíc ukázalo na podstatu putinovského režimu. Chce mít pod kontrolou vše, i organizaci, která pro ně nepředstavuje přímé ohrožení, protože se věnuje především odhalování zločinů stalinského režimu.

Foto: Tomáš Reiner, Novinky

Alex Švamberk

Článek

Přesně to vyjádřil ruský politik Grigorij Javlinskij, který stál u zrodu liberální strany Jabloko, když řekl, že rozpuštění Mezinárodního Memorialu představuje „přechod od autoritářského režimu k totalitnímu“. Jen totalitní režim – jak uvedl Geroge Orwell – potřebuje ovládat minulost, aby ovládl budoucnost.

Putinovské Rusko se netají tím, že navazuje na Rusko carské, což ukazuje už dlouho zdůrazňovaná symbolika od dvouhlavé orlice až po černooranžovou svatojiřskou stuhu, kterou bývá ozdobena na přehlídkách ruská obrněná technika. Putin sice v každoročním projevu označil konec samoděržaví za tragédii pro Rusko, čímž se de facto vyhranil proti říjnové revoluci, po níž vznikl Sovětský svaz, současně však neustále adoruje vítězství Rudé armády nad německými fašisty.

V SSSR tehdy vládl Stalin. Odhalování stalinských zločinů kazí obraz velkého vůdce, který porazil – s americkou materiální pomoci – hitlerovskou Třetí říši. Činnost Memorialu se nehodí do současného přikrášleného historického obrazu, kdy přibývá Rusů, kteří vnímají Stalina jako velkého vůdce – letos jich bylo v průzkumu nezávislého centra Levada už 56 procent, dvakrát více než v roce 2016.

Aby dokonalou kompozici nic nenarušovalo, byl v létě schválen zákon zakazující přirovnávat postup SSSR za Velké vlastenecké války s nacistickým a opět se začal popírat zločin v Katyni, respektive se začal zase připisovat nacistům, i když je už dávno potvrzeno, že polské elity postříleli Sověti.

Je jedno, jestli náhodou nebyl Mezinárodní Memorial zrušen kvůli tomu, aby mohl být následně zrušen i Lidskoprávní Memorial, který prokuratura obvinila z porušení zákona o zahraničních agentech a z propagace terorismu a extremismu. Dovolil si totiž zveřejnit seznam politických vězňů, mezi nimiž byli členové v Rusku zakázaných politických a náboženských skupin.

Byla tak zlikvidována organizace, u jejíhož zrodu stál na konci osmdesátých let i disident a nositel Nobelovy ceny za mír Andrej Sacharov a která ukazovala opatrnou proměnu Ruska a jeho ochotu se konečně vyrovnat s obtížnou totalitní minulostí. Zrušen byl na základě biče na nevládní organizace, kontroverzního zákona o „zahraničních agentech“ z roku 2012. Takto se označují organizace, které dostávají podporu ze zahraničí. Organizace údajně nezveřejňovala ve svých informacích, že je „zahraniční agentem“.

Stejný zákon byl použit i při letošní likvidaci dvou organizací vězněného předního představitele opozice Alexeje Navalného, Fondu boje proti korupci (FBK) a Fondu obrany práv občanů. Jejich zrušení ukazovalo, že putinovské Rusko nesnese žádnou opozici a kritiku svých špiček. Jestliže se však Navalnyj stavěl přímo proti současnému ruskému vedení a mohl při svých ambicích představovat výzvu pro Putina, byť by i ve svobodných volbách v Rusku jen stěží zvítězil, Memorial pouze kazil obraz čisté minulosti Ruska a Sovětského svazu.

Putinovské Rusko tak představuje urobora požírajícího sebe sama od ocasu, až se dostane ke své hlavě. Neuvědomuje si však nebezpečné důsledky svých činů, autoritářské a totalitní režimy samy proti sobě sjednocují své odpůrce bez ohledu na to, z jakých pozic jejich kritika vycházela. Je to vidět v dnešním Maďarsku a ukázalo se to v Československu, kde pod tlakem normalizace výlučný disent překonal vnitřní rozdělení, spojil se s undergroundem a nakonec přitáhl i velké množství rockového publika, když režim postupně táhl proti všem hudebním žánrům s výjimkou normalizačního popu a diska. Jak ukázal listopad 1989, z režimu nakonec zůstala prázdná slupka.

Reklama

Výběr článků