Článek
Muselo by lidem dost obtížně vysvětlovat, proč si zasedlo právě na zaměstnance. Na nich už dnes spočívá stěžejní díl odpovědnosti za udržení veřejných financí.
Ušlechtilé pohnutky bychom marně hledali u všech aktérů. Motorističtí navrhovatelé potřebují především alespoň nějak ospravedlnit svou účast ve vládě, která si počíná rozpočtově neodpovědně. Ze svého programu slevili už v tolika věcech, že by si rádi připsali body alespoň za pár škrtů v 389miliardovém deficitu plánovaném na příští rok. Zrušení karenční doby by hodilo několik miliard.
I v SPD zavládla chuť škrtat, nikdy však ne u „slušných lidí“. Výdaje spojené s vládní rozmařilostí by okamurovci rádi složili na bedra Ukrajinců, kteří v Česku hledají úkryt před válkou. Problém tkví v tom, že na pomoc uprchlíkům stát vydává čím dál méně. Chtějí-li se Češi i nadále hlásit k lidské rase, nemohou humanitární pomoc srazit pod úroveň poskytovanou ve všech civilizovaných zemích. V bitvě o karenční dobu ovšem Okamura vyhrál.
Zaspali naopak marketéři ANO. Z hnutí do poslední chvíle zaznívalo, že peníze do rozpočtu budou fajn a Aleš Juchelka s motoristickým plánem koketoval ještě ve chvíli, kdy byla partie prohraná. Dát najevo, že je vláda ochotna zaměstnance podojit, a nakonec ustoupit Okamurovi, je čirý amatérismus. V nedělním videu si to od šéfa někdo pěkně slízne.
V rozpočtu, který je strukturálně přetížen mandatorními výdaji a s jehož základní parametry nemají vlády dlouhodobě odvahu měnit, se škrtá těžko. Zvlášť když koalice ve Sněmovně tři čtvrtě roku svorně prohlasovává další rozhazování. Vyrážení klínu klínem nikam nevede a obírat jednu skupinu občanů na přilepšenou druhým vypadá pokaždé nepěkně.
Plán na obnovení karenční doby zdůvodňovali Motoristé hlavně tím, že od jejího zrušení rapidně vzrostla nemocnost zaměstnanců. Něco na tom bude, je však třeba zohlednit i to, že velká část pracovníků kvůli hrozící ztrátě příjmu nemoci raději přecházela. Za cenu vlastního nepohodlí a šíření infekcí na pracovištích.
Zrušení karenční doby před sedmi lety navíc nebylo zadarmo. Zaměstnanci si luxus vyležet i lehčí nemoc zaplatili ve formě vyšších odvodů na zdravotním pojištění. Přesněji řečeno si od nich vláda peníze na dáreček vybrala, jak to tak bývá. V případě, že by si ho chtěla vzít zpátky, slušelo by se zrušit i ono navýšení.
V době, kdy kabinet pracuje na de facto legalizaci švarcsystému, by se mu dvojnásob těžko vysvětlovalo, proč si zasedá na daňově nejvíce zkoušenou skupinu.
