Článek
Nasvědčuje tomu podoba exploze i to, že Spojené státy tento týden uvalily sankce na íránské a čínské firmy zapojené do únorového dovozu 1100 tun právě této látky. Další pak měly dorazit v březnu.
I kdyby vybuchla jen část zásob chloristanu sodného, Izrael si může mnout ruce. Z těch 1100 tun by se dalo vyrobit palivo pro nějakých 260 balistických raket schopných dosáhnout židovského státu. A ten tentokrát nemusel ani hnout prstem.
Jinak to ovšem dobrá zpráva není. Není dobré, když Írán získává takovéto množství prekurzoru na výrobu raketového paliva, které se využije nejen v balistických raketách, ale i v taktických raketách do raketometů. Ukazuje to, že Írán může navzdory všem sankcím získávat ohromné množství chemikálií pro svůj vojenskoprůmyslový komplex. A klidně ho dodává Čína, která potřebuje íránskou ropu a hlavně se rozhoduje podle svých potřeb. Tu íránské balistické rakety s dostřelem maximálně 2000 km neohrožují.
Výbuch taky zmrazil naděje administrativy Donalda Trumpa uzavřít novou a lepší dohodu o íránském jaderném programu, než byla ta z roku 2015, kterou americký prezident vypověděl jako extrémně nevýhodnou. Íránská jaderná dohoda (JCPAO) sice tvrdě omezila íránský jaderný program, ovšem nijak nepostihovala ten raketový. Uvolnění sankcí navíc přineslo Íránu tak potřebné peníze.
Nevyužil je ovšem pro zlepšení situace vlastních obyvatel, ale k tomu, aby mohl podporovat nejrůznější milice na Blízkém východě. Ty irácké střílely na základny využívané americkými vojáky, Húsíové mohli dál vést válku v Jemenu, ostřelovat raketami Saúdskou Arábii a už více než rok taky Izrael a lodě v Rudém moři. Jak zbraně použil Hizballáh a Hamás, není ani nutno připomínat.
Naděje, že by Američané vyjednali lepší dohodu s Íránem, klesly na nulu. Už na začátku Teherán řekl, že nestaví svůj program na obohacování uranu, jen je ho ochoten obohacovat na necelá čtyři procenta jako při dohodě JCPAO. O raketovém programu, který je nyní hlavní zbraní jeho odstrašení, jednat nemíní vůbec.
Donald Trump se ve své transakční politice dojednat honem rychle něco, dostává do vlastní pasti. Samozřejmě že je lepší jednat než nasadit zbraně, ovšem Írán si moc dobře uvědomuje, že jednat chtějí hlavně USA. Spojené státy tak nemají šanci dosáhnout více, než nabízela Trumpem proklínaná dohoda JCPAO.
USA nejsou schopné ani eliminovat Húsíe, kteří navzdory všem americkým útokům byli schopni vypálit další střely a drony na americkou letadlovou loď USS Harry S. Truman. Ta při divokém manévru přišla o jedno bojové letadlo Super Hornet.
Nepřátelé Ameriky a Západu se mohou chlámat, přitom se Írán nebojí ničeho více než dalších izraelských nebo amerických úderů. Místo ukazování svalů, čemuž na Blízkém východě dobře rozumí, vidí někoho, kdo se chce handrkovat jako na perském trhu a ještě říká, jak jsou jednání přínosná. Takový se jen oškube nebo očůrá.
Trump už zdaleka není tím nevypočitatelným vůdcem největší světové velmoci, ale ukazuje se jako obchodníček, který chce dosáhnout nějakého dealu, aby se mohl pochlubit. Nejen Rusko a Čína, ale i Írán začínají vědět, jak na něj.
Teherán by přitom bylo potřeba vykázat na správné místo, dokud to bude možné. Jadernou zbraň ještě nezískal a arzenál raket má notně prořídlý. Když však proti němu stojí Steve Witkoff, tak má protřelý íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí usnadněnou práci. Stačí se podívat, jak s ním mávají Rusové. Místo toho, aby USA spojily země, které nechtějí, aby Teherán měl jadernou zbraň (a je jich dost), tak se hloupě handrkují. Výbuch by jim měl otevřít oči.
