Článek
Na jeho samotném konci Babiš tvrdí, že když byla Česká republika přehlasována v otázce kvót pro uprchlíky, nešlo o demokratické procedury. Bylo to prý „brutální přehlasování“. Je to prý totéž, jako když „nás ve vládě přehlasují ČSSD a KDU-ČSL“.
Potíž s Babišovým argumentem spočívá v tom, že Evropská unie má už několik let cosi jako svoji ústavu, která je známá jako Lisabonská smlouva. Podle ní lze o většině nových předpisů a společných politik EU hlasovat kvalifikovanou většinou. V současnosti se tímto postupem přijímá okolo 80 % všech rozhodnutí.
Kvalifikované většiny je dosaženo, pokud pro daný návrh hlasuje 55 % všech členských států a návrh podpoří členské státy zastupující nejméně 65 % celkového počtu obyvatel EU.
Demokratické hlasování
Obě kritéria byla při hlasování o kvótách bohatě splněna. Proti byly jen čtyři země (ČR, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko), které neměly potřebnou tzv. blokační menšinu.
Co bylo na takovém přehlasování čtyř menších zemí EU většinou čtyřiadvaceti zemí „brutálního“? V každém demokratickém hlasování přece platí, že je schváleno to, o čem rozhodne platnými (ústavními, zákonnými) pravidly definovaná většina.
Lze se samozřejmě dohadovat, zda se o tak citlivém tématu, jakým jsou kvóty, mělo rozhodovat kvalifikovanou většinou, a nemělo být schvalováno na základě procedury, v níž může každá země uplatnit právo veta. Jenže proti návrhu Evropské komise, podporovanému předsednickou zemí Lucemburskem, hlasovat o kvótách kvalifikovanou většinou se nenašlo mezi členskými zeměmi dostatek oponentů.
Slovensko a Maďarsko sice na rozhodnutí o kvótách podaly v souladu s evropskými „ústavními“ procedurami žalobu k Evropskému soudu, ale těžko si lze představit, že by soud rozhodl v jejich prospěch. A i kdyby, možná kvůli nějakému porušení hlasovací procedury. Rozhodně by nekonstatoval, že šlo o „brutální přehlasování“.
Rozhodování jako v Agrofertu
I ve vládě existují na základě koaliční smlouvy věci, ve kterých nelze jednu ze tří stran přehlasovat. A pak věci, pro jejichž schválení stačí většina ministrů. I to je demokratická procedura, žádné „brutální“ přehlasování.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Možná by měl Babišovi premiér Sobotka konečně vysvětlit, že když se ve vládě i v EU hlasuje podle demokratických pravidel, netřeba mluvit o brutalitě. A že tato pravidla nejsou stejná, jako když se rozhoduje v Agrofertu.