Článek
Katastrofální přístup se ukázal v úterý odpoledne na pražském hlavním nádraží. Z reproduktorů zazníval jen neustálý proud informací, který vlak je jak zpožděný a jak zpoždění narostlo. Informace přicházely na poslední chvíli a často byly matoucí.
Mezinárodní rychlík českých a rakouských drah RJ 255 z Prahy do Villachu s pravidelným odjezdem 14:37 měl při odjezdu zpoždění okolo osmdesáti minut. Že bude mít zpoždění, ovšem České dráhy a jimi tak vehementně inzerovaná aplikace Můj vlak oznámily ani ne pět minut před plánovaným odjezdem. Nejprve se hlásilo zpoždění patnáct minut. Pak už jen narůstalo. České dráhy přitom musely vědět, že zpoždění bude větší, už mnohem dřív, protože jde o vlak vypravovaný z Rakouska, který se vrací. V době, kdy bylo oznámeno zpoždění, byl teprve někde za Pardubicemi. Odpovědný dopravce by informoval o zhruba hodinovém zpoždění dopředu, aby se cestující zbytečně nehnali na nádraží a nestepovali v hale. To však neudělal.
Když se souprava z Rakouska blížila k Wilsonovu nádraží, objevila se na tabuli informace, že vlak do Villachu je na nástupišti 4J. S tím, že odjíždí za cca tři minuty. Následoval klus na nástupiště, kde žádný vlak nestál. Když už souprava skutečně dorazila, svítila na ní instrukce, že se do ní nemá nastupovat. Stále byla označena jako RJ 254, tedy spoj mířící do Prahy. Na peróně nebyl jediný příslušník modré armády, u kterého by bylo možné se doptat, zda nastupovat, nebo ne. Zda vlak pojede rovnou z nádraží do Brna a Vídně, nebo napřed do depa. Po cca dvaceti minutách zaznělo v záplavě hlášení i to, že vlak do Villachu, na němž stále svítilo „Nenastupujte“, odjede. Doptat se stále nebylo koho. Nic nevěděla ani rakouská obsluha jídelního vozu, což byl jediný člověk u vlaku. Až po dalších patnácti minutách se na soupravě rozsvítilo, že pojede skutečně do Villachu. Místo toho, aby lidé ve slotě mrzli na perónu, mohli se správnými informacemi sedět někde v relativním teple.
Byť byla úterní situace kvůli ledovce mimořádná, tento postup byl zcela za hranou. Na nástupišti musí být někdo, kdo je schopen zmatené cestující informovat. Do soupravy má být umožněno nastoupit, aby cestující nemuseli čekat v zimě venku, což jsou dva elementární kroky. Jestliže má národní dopravce na reklamu, tak má i prostředky na to, aby byl schopen včas informovat o zpožděních a nenechal cestující na nástupišti. A je úplně jedno, za co je odpovědný dopravce a za co Správa železnic, pod kterou spadají nádraží a peróny. Tady musejí padat hlavy, aby bylo patrné, že se vše nenechá spát a neskončíme jako v Německu pověstném neustálými zpožděními.
Problém je však mnohem hlubší. Úkolem dopravce je poskytovat přepravu. Jestliže ví, že vlak dorazí později, musí být schopen přistavit jinou soupravu, která by vyjela včas. Mít záložní soupravu, třeba v horší kvalitě. Sice to něco stojí, ale ukázalo by to, že České dráhy se starají o to nejdůležitější - včas přepravit cestující tam, kam jedou. A pokud ji nemá, má nabídnout lidem případně jiné spojení ve stejnou dobu, byť bude třeba delší a méně komfortní než railjet. Využít může appku. V mimořádné situaci se musí také poslat lidi na nástupiště.
Tohle je na změny ve vedení obou organizací. Zisk je sice pro firmu klíčový, ale služba musí být na úrovni. Funkční systém musí mít rezervy pro případ mimořádných situací, aby nekolaboval, tedy záložní soupravy, lokomotivy a také koleje, kde budou odstavené čekat. Není možné, aby u pendlů jezdících mezi dvěma městy ranní zpoždění ovlivňovalo celodenní provoz.
V podobných mimořádných situacích by mělo platit, že jeden dopravce se domluví s dalšími na řešení problému, navzájem si uznají jízdenky, aby se všichni dostali včas na místo, kam potřebují, bez zbytečného stresu.
Možná by pomohlo, kdyby se při čekání někdo nachladil, skončil na neschopence a žádal od Českých drah a Správy železnic doplacení rozdílu mezi nemocenskou a řádnou výplatou i úhradu léků. Přidat by se mohl i jeho zaměstnavatel.
Obhájce neoliberalismu bych upozornil, že podobné situace nevyřeší neviditelná ruka trhu, protože ta klade nade vše profit. Lidé upřednostňující individuální automobilovou dopravu zase na to, že kdyby všichni jeli v takovém nečasu autem, dálnice se kvůli haváriím zastaví, navíc stejně není kde auto zaparkovat.
Aby se převedli lidé z aut na železnici, měl by být dopravce poskytující službu povinen vypravovat na některé tratě spoj v době, kdy nejsou ziskové, aby na klíčové trati z Ostravy do hlavního města nějaký vlak odjížděl i hodně pozdě večer.