Článek
Mohli bychom si tři dny říkat, vždyť sedmdesátá léta byl také strašný marasmus. A pak najednou přišla naděje a změna z anglosaského světa. Margaret Thatcherová vyhrává 1979 britské volby, Ronald Reagan 1980 americké a otáčejí kormidlo.
Třeba by mohl Donald Trump v listopadu vyhrát a navrátit Spojeným státům hodnoty, díky nimž se staly vedoucí silou a ekonomikou světa.
Třeba by Britové mohli ve čtvrtek opustit čím dál podivnější útvar EU, ovládaný eurofeudálními nevolenými papaláši a jejich lokálními poskoky.
Masaryk by to možná nazval „žalář národů“. Žalář čím dál častěji nahrazující svůj dobrotivý dotační kukuč a uplatňující tvrdý a nemilosrdný kurz. Nemilosrdný vůči původním evropským obyvatelům a národům, neb ti nejsou důležití. Hlavní je ideologie, „evropská myšlenka“, multikulturalismus...
Hlavní je likvidace původního konceptu lidských práv, jak je nastínil třeba John Locke (1632–1704) – tedy práva na život, na vlastnictví a na svobodu.
O čím dál osekanějším právu na vlastnictví či osekané svobodě se nemá smysl bavit. Ve chvíli, kdy jsou do Evropy tahány milióny migrantů, z nichž nezanedbatelné procento by nemělo problém zabít Evropana, až to trochu půjde – ani právo na život moc nevzkvétá.
Tedy místo těchto základních práv („negativních“, tedy aby mi někdo něco nedělal) teď dominují práva „pozitivní“ (třeba právo na dávky… zkrátka, aby mi stát něco dal, což ovšem musí nejprve někomu sebrat či někoho donutit odevzdat či provést). No nic, nechme filozofii 17. století.
Brexit nebude. Už dávno před vraždou poslankyně (kterážto se hodí britským euronadšencům k volebnímu úspěchu zhruba stejně jako požár Reichstagu nacistům k ovládnutí parlamentu v roce 1933) vypisovaly sázkové kanceláře jednoznačné kurzy 1 : 1,4 (tedy přes 70 %) na setrvání Británie v EU. Ve chvíli, kdy oficiální „průzkumy“ říkaly třeba i opak.
Evropský sázkařský trh víceméně kopíruje dominující asijský trh a ten se nebude plést – jde o miliardy dolarů, a to vlastních.
Zbývá tedy zacílit na Českou republiku a její pohled na britské referendum. V jádru nám do toho nic není a mudrování, co by Britové měli, či neměli, připomíná vesnické drbání o sousedovic Jardovi, jestli si má, nebo nemá vzít tu Tonču Sedlářovou, učitelku z města. Přičemž nejsme ani Jarda, ani Tonča, ani jejich rodiče.
Nebo jinak, kdyby pánbůh dal, a jednou jsme směli hlasovat o czexitu – jak by dopis rumunských vysokoškolských pracovníků a politických šašků ovlivnil vaše rozhodování?
Proto když jsem četl podobný český výplod, musel jsem se smát. Tedy do chvíle, než si v textu začali brát do pusy české letce za války. Víte, dědeček mé ženy lítal za války v 311. peruti RAF. A odešel do Británie proto, aby bojoval s kontinentální tyranií, která měla plná ústa hodnot jako „bráníme pevnost Evropa“ (řízenou Germány).
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz
Takže přestože budete ve čtvrtek jásat, dnes v pondělí vám aspoň napíšu – „jste mimořádně zákeřní lidé“.