Článek
Kroky ruského cenzorského úřadu Roskomnadzor jasně ukazují, jak moc se Kreml bojí nejen zahraničních médií, ale také toho, že si sami Rusové zasílají informace, které ukazují, že v Rusku není tak dobře, jak tvrdí státní propaganda, a ani úspěchy na bojišti nejsou tak velké, jak tvrdí ministerstvo obrany.
Rusko po provozovatelích požaduje, aby se řídili ruskými zákony a měli servery v Rusku a bylo je tedy možné kontrolovat. Zahraniční média jsou velkým nepřítelem, protože narušují obraz Ruska jako té nejlepší země na světě, které je posledním garantem tradičních hodnot a hrází proti západní liberální dekadenci.
Trochu to připomíná doby tuhé normalizace a léta těsně po ní, kdy se vysílání všech zahraničních stanic rušila a odposlouchávaly se telefony. Podobné kroky přitom většinou nevedou k vytouženému cíli, výjimky typu Severní Koreje by člověk spočítal na prstech jedné ruky. I u nás „to prasklo“, protože systém byl nefunkční a hroutil se zevnitř.
Že podobné zákazy k ničemu nevedou, se ukázalo už za druhé světové války. Nacisti zakázali poslouchat zahraniční vysílání pod trestem smrti. V jimi prodávaných „lidových přijímačích“ nebylo možné přijímat krátkovlnné vysílání. Přesto Německo prohrálo. Spojenečtí vojáci i Britové si přitom mohli poslechnout Lorda Haw Haw, jak se přezdívalo Williamu Joyceovi s komplici, který šířil nacistickou propagandu v německém zahraničním vysílání, i jeho japonské obdoby známé jako Tokyo Rose.
To samozřejmě neznamená, že by v Británii neexistovala za války cenzura, Winston Churchill zpočátku popíral existenci německých balistických raket V2. Neuváděla se ani skutečná místa dopadů střel V1, ale fiktivní, aby měli Němci pocit, že přestřelili a podle toho upravili dobu letu
Krok ukazuje slabost Ruska, silný režim se obejde bez podobné masové cenzury a bez špiclování svých obyvatel. Lidé si vždy najdou cestu, jak se dostat k tomu, co je zajímá, ať to byly za socialismu zakázané desky nebo samizdatová literatura, která se dala přepsat nebo ofotit na film a pak vyvolat, nebo jihokorejské seriály, které se staly navzdory všem zákazům a omezením populární KLDR, takže mnozí mohli vidět, v jaké žijí bídě. I proruské weby se u nás po zákazu znovu záhy objevily, jen se přesunuly na jiné servery.
I bez WhatsAppu nebo Telegramu si lidé dokáží předat, co se děje, pokud se v celé zemi nevypne internet a mobilní signál, jako to udělal Írán, aby utopil v krvi protesty.
Tvrdá cenzura, která postihla v případě Telegramu i komunikaci vojáků na frontě, protože ruská vojenská šifrovací zařízení byla nespolehlivá, je nakonec dobrou zprávou pro odpůrce Vladimira Putina, protože proti němu obrací další a další lidi. I ti loajální budou otrávení z toho, že nemohou používat to, na co jsou zvyklí. Přinejmenším si na to postěžují ve frontě.
