Článek
Rytmus dní určuje některým obyvatelům Honolulu všudypřítomné kvokání, když se slepice a kohouti promenádují po ulicích, navštěvují dvorky a hrabou na nich díry. „Je to velký problém,“ uvedl pro agenturu AP Mason Aiona, kterého kokrhání budí dlouho předtím, než vyjde slunce. „A furt se množí,“ doplnil.
Komunity napříč Havajskými ostrovy se s problematickou drůbeží potýkají už roky. Jen v Honolulu utratily úřady tisíce dolarů za odchyt, což však nemělo kýžený efekt. Politici proto zvažují další postup, jednou z možností je klasifikovat divoké slepice jako škůdce a povolit obyvatelům jejich odstřel.
Agresivní zvířata netrýzní obyvatele jen hlasitými zvukovými projevy, útočí i na žáky škol. „Děti se jich bojí, slepice si na ně víc dovolí kvůli jídlu, a tak se k nim chovají agresivněji,“ řekl Scot Matayoshi, zastupitel předměstí Kaneohe.
Další politik Jackson Sayama rovnou předložil návrh na hubení zvířat, podle něj totiž existují velmi omezené možnosti, jak se drůbeže zbavit. „Pokud byste na to chtěli jít postaru, prostě těm slepicím zlomte vaz, to je v pořádku,“ okomentoval s tím, že odstřel nemusí být jedinou možností, jak se slepic zbavit.
Ne všichni jsou pro
Hubení se však některým lidem, jimž leží na srdci práva zvířat, nezamlouvá. Jedním z nich je Kealoha Pisciottová, podle níž je drůbež kulturním dědictvím. Předci dnešních slepic totiž na Havaj doputovali společně s Polynésany při osidlování ostrovů.
„Moa jsou pro nás význačné,“ sdělila Pisciottová za použití havajského slova pro slepice. „Byly s námi na mořeplavbách a přijely s námi,“ doplnila.
Také organizace Hawaiian Humane Society je proti odstřelu drůbeže, dokud se nevyčerpají i jiné možné strategie. Podle kritiků je nepřípustné zabíjet zvířata jen proto, že jsou na obtíž.
Významným faktorem, který hovoří proti usmrcení, je i fakt, že divoká drůbež není tak vhodná k jídlu jako ta v kontrolovaných chovech. Maso je tužší a rizikem jsou rovněž nemoci.
