Článek
Těžko říct, co se koncem loňského října honilo hlavou mladé sově, když vlétla do domíchávače plného betonu, ale dnes může jen děkovat lidem, kteří ji zachránili. Nejprve si jí totiž při lití betonu všimli stavební dělníci, kteří v tu chvíli všeho nechali a spěchali jí na pomoc. Ptáka patřícího ke druhu výr virginský nejprve opláchli hadicí, pak jej zabalili do ručníku a bez prodlení s ním hned spěchali do záchranné stanice Best Friends Animal Sanctuary ve městě Kanab.
Její zaměstnance pak po několik následujících dnů čekala spousta mravenčí práce, když pomocí pinzet a dalších nástrojů museli nejprve rozdrtit a odstranit ztvrdlé zbytky betonu a pak peří čistili zubními kartáčky a prostředkem na nádobí.
Při následné rekonvalescenci se však objevil zásadní problém: peří se neobnovilo tak, jak se původně očekávalo, a v důsledku toho pták při letu vydával zvláštní šustivé zvuky. Na první pohled úsměvná věc však představovala doslova ohrožení života.
Sovy se totiž vyznačují velmi tichým letem, který jim pomáhá se neslyšně přiblížit ke kořisti. Pokud by tedy sova při letu byla slyšet, nedokázala by nic ulovit, protože její potenciální oběti by zkrátka stihly prchnout.
Lidé ze záchranné stanice pod vedením Barta Richwalského tak přišli s odvážným plánem výrovi z míchačky chybějící pera takříkajíc implantovat. Nová pera získali z uhynulé podobně velké sovy a několik týdnů před samotným zákrokem ještě podrobně zkoumali stavbu, strukturu a rozložení sovích per, aby ta nová dokázali umístit co nejpřesněji. Součástí tohoto procesu pak bylo i detailní přeměřování délek, aby jednotlivá nová pera co nejvíce odpovídala těm ztraceným.
Samotný zákrok trval podle agentury AP zhruba hodinu a půl. „U prvních pírek jsme měli nervy na pochodu, ale když jsme chytili rytmus, šlo to už dobře a celé to nakonec proběhlo velmi hladce,“ zhodnotil průběh operace Bart Richwalski s tím, že některá pírka bylo nutné po usazení ještě trošku přistřihnout.