Samičky chobotnic házejí věci po samcích, kteří je obtěžují

V roce 2015 Peter Godfrey-Smith se svými kolegy z Univerzity v Sydney natočil chování několika chobotnic sydneyských v australském Jervisově zálivu. Záliv je jedním z míst, kde se vyskytuje řada chobotnic na velmi malém prostoru, a je proto přezdíván Octopolis.

Tým vědců zachytil kamerami boje, páření i neobvyklé jednání, které pro nedostatek lepších výrazů nazval „vrhání“, i když i střílení by zřejmě bylo namístě. Chobotnice chapadly pod svým tělem drží kameny, mušle či zbytky potravy a následně je svým sifonem (trubice, kterou proudí voda a kterou měkkýši používají k pohybu, krmení či dýchání) vymrští prudce pryč.

Chobotnice využívaly toto vrhání předmětů ke hloubení svých doupat nebo k odstraňování zbytků potravy z doupat. Nahrávky ale zachytily, že v řadě případů mrštěné předměty zasáhly další jedince. Tehdy však vědci nemohli určit, zda k trefení druhých chobotnic došlo záměrně, či náhodou.

Nahrávky z roku 2015

Díky analýze dalších nahrávek dnes ale už mohou tvrdit, že chobotnice házejí na své druhy kamínky, mušle či bahno záměrně. Dokonce zjistili, že mezi náhodným odhazováním zbytků a snahou někoho trefit je u chobotnic patrný jasný rozdíl.

Zatímco při stavbě doupěte a následném trefení druhé chobotnice munice dopadala vždy před přední chapadla, při cíleném trefení chobotnice rána většinou dopadla mezi první a druhé chapadlo nalevo či napravo. To podle Godfrey-Smithe naznačuje určitou dávku míření, a tudíž i záměru.

Házení používají téměř výhradně samice, když se snaží zbavit příliš dotěrného samce, který se s nimi chce spářit.

O tom, že jde o záměr, přesvědčil vědce případ jednoho výjimečně neodbytného samce, po kterém samice mrštila bahno a usazeniny hned desetkrát. Ve čtyřech případech se samec pokusil uhnout, ale byl neúspěšný. Ve dvou už reakci samice předvídal a klidil se dřív, než k vymrštění bahna došlo.

Podle Godfreyho-Smithe jde o velmi unikátní chování. I když v přírodě nalezneme spoustu druhů živočichů, kteří střílejí či házejí předměty po ostatních, jen málo z nich (mezi nimi například šimpanzi) cílí na jedince svého druhu.

I když toto chování vypadá jako forma útoku, je to spíš druh sociální interakce, která je ostatními akceptována. Tým vědců nevypozoroval, že by došlo k protiútoku a chobotnice se snažily házet předměty zpět.

Házení předmětů navíc nemusí mít jen praktický účel. V jednom případě vědci natočili odmítnutého samečka, který poté, co neuspěl, mrštil skořápku do prázdna a změnil barvu. To naznačuje, že chobotnice toto házení mohou používat i jako formu ventilace frustrace.