Článek
Grant Martin z melbournské čtvrti Elwood pořídil 9. ledna unikátní záběry pouličního umělce, jenž dal celé své srdce do přednesu písně My Heart Will Go On, která v podání kanadské zpěvačky Céline Dion neodmyslitelně patří k již téměř třicet let starému filmovému hitu Titanic.
Mladý muž se do zpěvu položil skutečně emotivně, a tak zjevně nevnímal, že jeho výkon je zároveň tragický i komický. Ve snaze alespoň trochu se jej zastat neobstojí ani to, že skladbu zjevně ještě neměl pořádně „nacvičenou“, protože si nepamatoval ani text a musel se na něj dívat na telefonu.
I tak se ovšem zdá, že slova za sebe řadil víceméně náhodně, a s melodií, rytmem a dalšími parametry každého hudebního díla se nepotkal již vůbec. V komentářích na sociálních sítích si z něj proto lidé tropí žerty, když jeden uživatel například vyjádřil přesvědčení, že takto to dopadá, pokud lidé skutečně uvěří maminčiným pochvalám.
Překonal nejhorší operní pěvkyni
Tím mimochodem připomněl i Američanku Florence Foster Jenkinsovou, která se v první polovině minulého století stala senzací newyorské operní scény. Její zpěv totiž operu připomínal přinejmenším jen velmi vzdáleně, pokud tedy vůbec, ale její vystoupení bývala vyprodaná.
Kulturní obec včetně skutečných operních pěvců a pěvkyň se k ní ovšem chovala velmi blahosklonně, a tak se dodnes spekuluje, zda lady Florence, jak si sama říkala, vůbec tušila, jak špatně zpívá.
Jeden z mnoha výroků, které se k její osobě vztahují, tvrdí, že „nikomu předtím ani poté se nepodařilo v takové úplnosti osvobodit od okovů notového zápisu“. Ale nyní se již dá s jistotou říci, že to sice trvalo mnoho desítek let, ale pouliční zpěvák z Melbourne ji nakonec přece jen překonal.
