Na hyeny nezvyklé. Nový mladý pár v Safari Parku je výjimečně harmonický, ukazují záběry

Mohutná hříva na hřbetě, díky které získaly své české druhové jméno, kontrastně pruhované tlapy, ohromné uši a přední nohy výrazně delší než zadní. Hyeny čabrakové se vzhledem řadí k nejvýraznějším šelmám.

„Zatím jsou tu nově a na venkovní expozici si přivykají postupně,“ upozornila na vzácný přírůstek zooložka Gabriela Linhart. Pro všímavé návštěvníky jde o naprostou senzaci, hyeny čabrakové chovají podle světové databáze ZIMS kromě Dvora Králové pouze dvě zahrady v Evropě. Mimo Afriku dalších pět.

„Jde o mladý pár, který harmonizuje. To je u dospělých hyen čabrakových v lidské péči dost výjimečné,“ doplnila zooložka s tím, že hyeny čabrakové mohou být v přírodě samotářské, případně se sdružovat do skupin kolem deseti zvířat.

„Samec je nomád, který se toulá pouští Kalahari a hledá samice, s nimiž by se spářil. Hyení matku naproti tomu občas doprovázejí i starší mláďata, která jí pomáhají s odchovem mladších sourozenců. Pokud se utvoří skupina, mohou v ní být i další samice s mladými,“ vysvětlila Gabriela Linhart.

Právě i ne zcela prozkoumaná socialita hyen čabrakových může být důvodem, proč se chov v lidské péči příliš nedaří. Spojování dospělých zvířat nezřídka končí vážnými zraněními. Samice jsou navíc v době odchovu extrémně citlivé na vyrušování.

Takřka dvouletá zvířata, která do Podkrkonoší zamířila z chovného centra v Jihoafrické republice a po absolvování povinné karantény se přestěhovala do veřejné části safari parku, si dobře zvykají. S rostoucími teplotami lze předpokládat, že ve výběhu budou trávit stále více času.

Příchod hyen čabrakových přináší pro zoologické nadšence světově jedinečnou možnost pozorovat na jediném místě všechny existující zástupce hyenovitých. Přímo vedle výběhů hyen čabrakových naleznou návštěvníci další raritu, hyenku hřivnatou. Těch je v lidské péči ještě menší počet než hyen čabrakových.

„V přírodě jsou jakousi šelmí obdobou hrabáčů. Den tráví ukryté v norách a v noci se potulují za potravou, kterou tvoří takřka výhradně termiti. Vytvořit hyenkám vyhovující krmnou dávku je výzva, na kterou si troufne jen málokterý chovatel,“ říká Gabriela Linhart. Chov má podle ní i celou řadu dalších úskalí.

Tradičními obyvateli safari parku jsou hyeny skvrnité, které návštěvníci mohou pozorovat v novém rozlehlém výběhu areálu West Cape, a hyeny žíhané v Africkém safari Josefa Vágnera.

Hyeny jsou podle Linhart nesmírně zajímavou skupinou šelem. Jednotlivé druhy se od sebe liší velikostí, sociálním uspořádáním, skladbou potravy, způsobem rozmnožování i geografickým rozšířením.

Společný je jejich ubývající stav v přírodě, stále ještě několik neznámých obestírajících způsob života a v neposlední řadě svérázně citlivá, poněkud introvertní, ale převážně mírumilovná povaha.

„Pověst hyen je navíc poněkud pošramocena kvůli nepříliš dobrému obrazu v popkultuře. Panuje o nich řada nepravd a nesmyslných mýtů. Jejich obraz u řady lidí je velmi nepřesný a hyeny a hyenky jsou pro ekologické systémy naprosto nezbytné,“ dodala zooložka.