Článek
Osmatřicetiletý Igor Michajlov jako pianista po klávesách přejíždí rukavicemi po natažené paži či jiné části těla svých klientů a přesně nahmatává, kam má umístit šablonu. Poté jim ručním vpichováním jehly namočené v inkoustu vytváří objednané nápisy převedené do slepeckého Braillova písma.
Zákazníci se shodují, že je to vzrušující zážitek; něco jako imaginativní skok víry. „Je to něco, co vás ohromí a nadchne. Je to něco, o čem chcete vyprávět ostatním,“ popsala Alexandra, která si od Igora nechala vytetovat slovo láska.
V moskevském salonu pracuje slepý tatér.
Umělec začal ztrácet zrak v osmi letech v důsledku genetického onemocnění. Stále si pamatuje, jak svět kolem něj vypadá, nyní ale dokáže vnímat už jen odstíny světla a obrysy předmětů.
„Vizuální obrazy, které dnes mám, jsou ve skutečnosti doplňovány pomocí mé představivosti a paměti. Jinými slovy, to, co si představuji, je mnohem ostřejší než to, co teď vidím,“ vysvětlil Michajlov.
Nápisy tetuje v Braillově písmě.
Žádný návod, jak tetovat po slepu, prý neexistuje, říká. Pomáhá mu však, že vystudoval hru na klasickou kytaru na prestižní hudební škole v Moskvě.
„Jak vést jehlu do toho či onoho rohu, jakým způsobem s ní pohybovat v rozích, jak najít středovou čáru – to vše mi připomíná práci se strunou kytary, kde také záleží na takových drobných aspektech. Musel jsem si vyvinout vlastní techniku, protože nemám vizuální kontrolu.“
Igor Michajlov se věnuje kromě tetování i hře na kytaru a stolnímu tenisu.
Původní plán byl, že bude tetovacím strojkem vytvářet primitivní obrazce jako jsou kruhy nebo křížky. To se však ukázalo, že je pro nevidomého tatéra nadlidským výkonem. Spojit kruh totiž bez zraku nezvládl, popsal majitel studia Anton Kotovskij.
Kromě tetování se věnuje i hudebním vystoupením a je členem ruského národního týmu stolního tenisu pro zrakově postižené.
