Článek
Záchranná operace u tasmánských břehů pokračovala v pátek už pátý den. Na místě zahynulo skoro 400 kytovců, většinou kulohlavců. Podařilo se zachránit necelou stovku jedinců, další ještě mají naději na přežití.
Proč se takové množství kytovců přiblížilo břehům, není zcela jasné. Bioložka Kris Carlyonová se však domnívá, že do nebezpečí přivedla zvířata touha po potravě. Kulohlavci, kteří patří do čeledě delfínovitých, plavou většinou ve skupinách o deseti až třiceti kusech.
Obří masakr stovek kulohlavců, o život bojují poslední z nich
Další hypotézou vědců je možnost „nemocného vůdce”. Skupinu mohla vést stará a nemocná samice, která byla zmatená a dovedla celou skupinu na břeh. „Mají silné sociální vazby, fungují jako rodina,” vysvětlil biolog Olaf Meynecke. Navíc v okolí tasmánských břehů je kvůli členitosti mořského dna složité pro kytovce používat echolokaci.
Došlo i na eutanázii
První skupina zhruba 270 uvázlých kulohlavců byla zaznamenána v pondělí. Dalších 200 kytovců záchranáři objevili ve středu při průzkumném letu. „Zdá se, že většina kytovců z této skupiny již zahynula,” uvedl ve středu Nic Deka, manažer australské vládní agentury na ochranu divoké přírody.
Jeden z uhynulých kulohlavců na břehu Tasmánie
Většina kytovců uhynula kvůli vyčerpání, nebo enormnímu stresu. Někteří se také utopili, protože jim změna výšky hladiny během přílivu a odlivu ucpala dýchací otvor. Dojít muselo také na eutanázii, protože někteří kulohlavci trpěli a neměli šanci na přežití, uvedla BBC.
Doposud největším zaznamenaným uváznutím kulohlavců je případ z roku 1918, kdy u břehů Nového Zélandu zůstala bezmocně zaseknutá tisícovka jedinců. V oblasti Tasmánie se má současná situace rovnat nejhorším v dějinách.