Článek
„Že se v Beskydech pohybují vlci, je řadu let obecně známo. Bohužel se také ví, že jsou Beskydy v některých částech rekreačně značně přetíženy. Jedním z negativních faktorů velkého pohybu lidí je, že volně žijící zvířata nemají potřebný klid a často jsou nucena k přesunu na jinou lokalitu,“ uvedl vedoucí bartošovické záchranné stanice Petr Orel.
Podotkl, že výsledkem tohoto tlaku na zvířata, ale možná i dalších okolností, se přihodilo, že se vlčí smečka s mláďaty rychle přesouvala do klidné lokality. A jedno vlče, sotva čtyřtýdenní fenečka, zůstalo pozadu.
„Skutálelo se do strže, kde uvízlo. Vysílené, podchlazené, bez matky. Našli ho lesníci, záchrana musela být rychlá. V místě navíc probíhaly akutní lesnické práce po větrném polomu, takže návrat matky byl nemožný. A tak se zrodil náš příběh s Dorkou, jak jsme vlčí mládě pojmenovali,“ popsal Orel s tím, že lesníci po nalezení vlčete kontaktovali revírníka a ten neobvyklý nález oznámil jim a také Správě CHKO Beskydy.
Zachráněné vlčí mládě dostalo jméno Dorka.
Vlče se zpočátku ani neudrželo na nohou
Dorka v bartošovické záchranné stanici strávila měsíc a půl. Pracovníci stanice si to s ní opravdu užili, museli o ni pečovat 24 hodin denně. Vážila jen 1440 gramů, byla prochladlá, apatická, neudržela se na nohou.
„Věděli jsme, že jde o hodiny. Dorka dostala infuze, podpůrné léky a hlavně nepřetržitou péči. Naše zkušenosti se zvířaty jsou přes 40 let bohaté, ale péče o vlka byla pro nás naprosto novým světem. Rychle jsme zjistili, že vlk není pes – a že znalosti z chovu psů jsou zde využitelné jen okrajově,“ líčil Orel.
Bartošovičtí ochránci přírody na záchraně vlčete proto úzce spolupracovali s odborníky z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Pomáhala jim také Tanja Askani z Německa, která má velké zkušenosti s chovem vlků. Všichni se snažili udělat vše pro to, aby vlčí mládě nejen přežilo, ale také aby se mohlo vrátit zpět do volné přírody ke své původní smečce.
První procházka zachráněného vlčete.
Vzhledem k tomu, že žádný z dospělých vlků této smečky nemá vysílačku, šlo o nesmírně náročný úkol. Pracovníci CHKO Beskydy trávili v terénu hodiny, pomáhaly i fotopasti. „Bohužel to nevyšlo. Vlivem neustálého pohybu smečky, turistů a těžby nebylo možné smečku lokalizovat a Dorku bez rizika dalšího stresu navrátit do přírody,“ zkonstatoval Orel.
Zázemí pro beskydské zachráněné vlče tak nakonec díky Tanje Askani nabídla stanice pro vlky v Belgii: Wolf Conservation Center. „Za tuto pomoc jim nesmírně děkujeme. Dorka teď žije ve velkém výběhu s vlkem Nukem, kam v září odcestovala. Není to svoboda divočiny, ale je to bezpečí, péče a respekt k jejímu osudu. A nám zůstaly vzpomínky, ale také závazek postarat se o další vlčata, která budou potřebovat pomoc,“ upozornil vedoucí stanice.
Na zařízení pro vlky chybí peníze
V Česku zatím nikde není zařízení pro rehabilitaci vlků. Právě proto se nyní v bartošovické záchranné stanici snaží postavit v Česku první specializované zázemí pro rehabilitaci velkých savců včetně vlka.
„Dorka nám přirostla k srdci. Ačkoliv jsme věděli, že je to jen dočasný host, společně prožité týdny, dny a noci se zvířetem, které je tak jiné než pes, v nás zanechaly hlubokou stopu. Rozumíme teď lidem, kteří se vlkům naprosto oddají,“ vysvětlil vedoucí stanice s tím, že její příběh v nich podpořil úsilí postavit specializované zařízení pro dočasné umístění vlků.
