Článek
Klání se koná každoročně na přelomu června a července v tureckém Edirne, bývalém hlavním městě Osmanské říše. Letošní začal 27. června a skončil v neděli 3. července. V šampionátu se letos utkal vůbec nejvyšší počet zápasníků za celou dobu pořádání akce. Diváci mohli obdivovat 2475 wrestlerů.
Čtvrtfinále zápasu v oleji 661 ročníku šampionátu Kırkpınar
Na stadionu sledovalo týden zápasů 13 tisíc lidí, přijeli nejen bojovníci a diváci z celého Turecka, ale i ze zahraničí. Jeden z fanoušků Deverim na místě s neskrývanou hrdostí řekl, že Kirkpinar je po olympiádě jeden z nejstarších organizovaných sportů na světě.
Vítěz oslavuje tradiční kočovný způsob života
V Turecku je to národní sport, existuje 126 organizací také například v Bulharsku nebo Řecku. V souboji vzdáleně připomínajícím řecko-římský zápas prohrává ten, jehož šíje nebo zadní část ramene se dotkne země. Jak na místě jeden z fanoušků vysvětlil, „břicho poraženého se musí dívat do nebes“.
Ukrajinský boršč je na seznamu UNESCO. Nehledě na Mášu, rýpl si ministr do Zacharovové
Finálový zápas například trval 57 minut. Po týdnu plném napínavých bojů se z vítězství pod spalujícím tureckým sluncem radoval 26letý zápasník Cengizhan Şimşek. Wrestler z antalijské oblasti, který je hrdý na to, že stále žije tradičním kočovným způsobem života. Obecenstvo si také oblíbilo jeho majestátní knír.
„Tohle vítězství mi přinesl Bůh. Děkuji mu. Tím, že si mohu položit tenhle zlatý pás přes rameno, se mi splnil sen,“ pronesl vítěz svou řeč poté, co byl dekorován tureckým ministrem sportu Mehmetem Kasapogluem.
Stát se zápasníkem v tomto prestižním turnaji, není nic jednoduchého. Kromě fyzických předpokladů by měli bojující muži prokázat i svůj morální charakter, pozvánku jim může dát pouze mistr Kirpinaru.
Šampionát není zdaleka jen o zápasení
Součástí festivalu je celá řada tradic. V první řadě se volí Kırkpınar Aga. Donor, který musí jít příkladem komunitě, věnovat se dobročinnosti, stavět například nemocnice, přispívat na sirotky a podobně. V době Kırkpınaru se v aukci draží beran. Kdo dá nejvíc, je Aga pro příští rok, který zajistí peníze na organizaci dalšího zápasu.
Symbolický beran měl letos cenu čtyři miliony tureckých lir skoro šest milionů českých korun
Už 12 let v řadě je Aga vlastník tureckého stavebního impéria Seyfettin Selim, který obřadně vyzdobeného berana vydražil v přepočtu skoro za šest milionů korun. Význam této pozice dokumentuje skutečnost, že Aga Kırkpınaru má kdykoliv přístup k prezidentovi země. Celé utkání doprovází soubor bubeníků a hráčů na roh. Rytmy evokují představu válečného tažení. Bojuje se celý týden, akci doprovází pouť, výborné turecké jídlo nebo například koncerty.
Vítěz souboje získává zlatý pás vyrobený z 1400 gramů 22 karátového zlata. Pokud vyhraje tři roky v řadě po sobě, má ho navždy. Během festivalu ve své kategorii zápasí také chlapci. Pro oko zvyklé na sportovní utkání v našich zeměpisných šířkách je to naprosto ojedinělá a unikátní podívaná. Nechybí rozhodčí, sportovní komentátoři, dav diváků jásající, pokud je spokojený a dávající hlasitě najevo nespokojenost, pokud se mu zdá, že zápasníci místo zápasu příliš taktizují.
Od roku 2010 v UNESCO
Není divu, že Kırkpınar je zapsaný od roku 2010 v seznamu kulturního dědictví lidstva UNESCO. Kořeny zápasů v oleji sahají do 14. století. Během tažení sultána Orhana I. se v roce 1357 dva bratři při návratu z tažení do Rumelie v doprovodu dalších čtyřiceti vojáků pustili do souboje, bojovali den a noc, žádný z nich nevyhrál.
Kırkpınar Aga nechal slavným vítězným zápasníkům vystavět sochy v nadživotní velikosti
O rok později svůj souboj zopakovali, a bojovali tak dlouho, až zemřeli vyčerpáním. Kdo se rozhodne navštívit Kırkpınar, ať už jako závodník nebo divák, dozví se o tradicích a historii přímo na místě ještě mnohem více.
Kdo se dostane do kalhot, má výhodu
Pravidla zápasu jsou poměrně jednoduchá. Vyhrává ten, kdo soupeře přišpendlí na lopatky, nebo ho naopak zvedne nad hlavu. To je ovšem, s ohledem na kluzká těla, přirozeně velmi obtížný úkol. Nejen proto dříve trvaly zápasy několik hodin, údajně i dní, začínaly v devět hodin ráno, a pokud do soumraku neznal duel vítěze, pokračoval druhého dne.
Turecko změnilo svůj název registrovaný u OSN, nechce připomínat drůbež
Tohle se změnilo až v roce 1975, kdy „nekonečné“ zápasy zamezil časový limit, který je na klání určen. Podle kategorie činí 30 a 40 minut, pokud se během něj nenajde vítěz, vybere ho během následujících deseti, respektive patnácti minut bodování.
Zápasníci jsou polonazí, na sobě mají pouze kalhoty pod kolena. A právě ty jsou vlastně jedinou šancí, jak naolejovaného protivníka pevně uchopit. I proto jsou těžké, třináct kilogramů vážící šortky z buvolí kůže zvané „kisbet“ nahoře pevně „uzamčeny“ pásem a dole zase „manžetami“, aby se do nich bojovníkovi soupeř nemohl dostat rukou. Jakmile se to jednomu ze soupeřů podaří, má zpravidla vyhráno.
