Cestou na bojiště první světové války hodili do vln veselé vzkazy v lahvi, moře je vydalo po 109 letech

Deb Brownová, její manžel Peter a dcera Felicity se 9. října vydali na pláž Wharton Beach poblíž západoaustralského města Esperance, aby tam uklidili odpadky. Dělají to pravidelně a podle slov Deb by tam nikdy nenechali ani jeden kousek, který tam nepatří. Tato důslednost tak vedla k nečekanému nálezu.

Na hranici vody tam totiž napůl v písku ležela stará lahev od limonády Schweppes a v ní byly vloženy kusy papíru. A po otevření se ukázalo, že jsou již zhruba 109 let staré. Šlo totiž o dopisy dvou australských vojáků, kteří se podle webu CNN 12. srpna 1916 v Adelaide nalodili na transportní plavidlo HMAT A70 Ballarat a vydali se na dlouhou cestu na bojiště první světové války, aby tam na západní frontě posílili australský 48. pěší prapor.

Dopisy datované 15. srpna 1916 napsali tehdy sedmadvacetiletý Malcolm Neville a jeho o deset let starší bratr ve zbrani William Harley. A přinejmenším podle tužkou psaných textů byli v té době ještě v dobré náladě. Neville psal své matce a ujišťoval ji, že se opravdu dobře baví a jídlo je dobré. Tedy až na jedno, které hodili do oceánu.

Zároveň nálezce lahve žádal, aby dopis doručil právě jeho matce Robertině, zatímco Harley si přál, ať si jeho dopis ponechá ten, kdo jej najde. „Kéž by se nálezci dařilo tak dobře jako se zrovna daří nám,“ popřál mu na dálku.

Vzhledem k tomu, co je čekalo, z těchto slov zamrazí. Malcolm Neville zhruba o rok později padl v boji a William Harley se sice domů vrátil, ale v roce 1934 zemřel na rakovinu. Jeho rodina je přitom dodnes přesvědčena, že se u něj rozvinula následkem působení bojových plynů, které se v první světové válce běžně používaly.

Jeden z vojáků také zmínil, že se v době psaní dopisů nacházejí „někde na moři“, zatímco druhý polohu upřesnil na „někde v zálivu“, čímž měl na mysli Velký australský záliv. I proto si Deb Brownová myslí, že lahev toho za těch 109 let zase až tolik nenacestovala a vlny ji na pláž u Esperance zanesly za vcelku krátkou dobu.

Její přesvědčení podporuje i skutečnost, že lahev byla v prakticky bezvadném stavu, nebyli na ní usazeni žádní korýši a navzdory tomu, že papír uvnitř byl mokrý, text byl stále dobře čitelný.

Pravděpodobně tedy byla po víceméně celou dobu pod pískem a vlivem eroze a dalších vlivů se na povrch dostala až nyní. „Myslím, že kdyby byla tak dlouho na moři, nebo i na povrchu na břehu, papír by se působením slunečních paprsků rozpadl, nebo bychom z něj přinejmenším nedokázali nic přečíst,“ podělila se Deb o svou tezi s australskými médii.

Ale protože byly dopisy krásně čitelné, rozhodli se Brownovi najít potomky obou vojáků a předat jim je. „Prostě tomu nemůžeme uvěřit. Je to jako zázrak a máme pocit, jako by k nám dědeček promluvil ze záhrobí,“ popsala pocity celé rodiny vnučka Williama Harleyho Ann Turnerová.

Za neuvěřitelný označil nález také prasynovec Malcolma Nevillea Herbie Neville. „Vypadá to, jako by byl vlastně šťastný, že jde do války. Je smutné, že tam přišel o život, ale hergot, to byl chlap,“ řekl s neskrývanou hrdostí.