Článek
Byla krásná a svého času se stala sexuálním symbolem. O pařížské rodačce se říká, že v 60. letech minulého století vynalezla svobodu lásky. Bardotová tehdy bořila veškeré společenské konvence a žila životem, který prostě chtěla. Neexistovalo pro ni žádné morální tabu. Užívala si své tělo a sexuální svobodu.
Francouzská média píšou o tom, že milovala vášnivě, ale láska u ní málokdy trvala déle než tři roky. Mnoho lidí pobláznila a mužům zamotala hlavu. Její ložnicí prošli herci, režiséři, hudebníci, politici. „Nikdy jsem nebyla stvořená pro manželství. Vždy jsem chtěla lásku, ne vlastnictví,“ tvrdila o sobě Bardotová.
K oltáři šla přesto čtyřikrát. Říká se, že první manžel ji formoval a ovládal, druhý měl být hrubián a násilník, o tom třetím se mluví jako o romantické legendě. A ten poslední? To zjistíte za chvíli. Pojďme postupně.
Poprvé se Brigitte Bardotová vdávala už v 18 letech, proti vůli svých rodičů. Za manžela si v roce 1952 vzala o šest let staršího Rogera Vadima. Francouzského režiséra, scenáristu a v neposlední řadě bohéma a svůdníka, který vyhledával velmi mladé a krásné ženy.
„Byla mou ženou, mou dcerou, milenkou… skutečné umělecké dílo,“ citoval web lepoint.fr Vadima. Ten měl Bardotovou hodně ovlivňovat a ovládat. Manželství bylo otevřené, plné nevěr na obou stranách. Vadim ze své manželky vědomě udělal sexsymbol, když ji čtyři roky po svatbě obsadil do hlavní role melodramatu … a Bůh stvořil ženu, což byl jeho režijní debut. Rok nato se pár rozvedl.
Klid našla u introverta, poradce krajní pravice
Jacques Charrier. Tak se jmenoval další manžel. Neúspěšný herec, kterého si Bardotová vzala. Byl o dva roky mladší než ona. Zároveň byl jediným, s nímž měla dítě, syna Nicolase. Mateřství však nesnášela a otevřeně o tom i mluvila. Charrier byl podle ní žárlivý, násilnický a nakonec i samotný rozvod po třech letech byl hodně nepříjemný. Muž jí navíc prakticky znemožnil kontakt se synem.