Článek
Mauricio Abdelnur, pracovník lokální televizní stanice El Doce, našel obálku koncem letošního ledna, když se vracel z práce domů. „Bylo to v šest hodin ráno. Obálka byla napůl roztrhaná a uvnitř 37 milionů pesos v šecích,“ řekl.
Po chvíli čekání, zda se majitel pro obálku nevrátí, odjel domů a řekl o všem synovi. „Řekl mi, tati, musíš to vrátit,“ uvedl pan Mauricio.
Oba pak začali intenzivně pátrat. S pomocí internetu a umělé inteligence zjistili, že šeky souvisí s jistou zemědělskou firmou v sousední provincii.
Pan Mauricio společnost kontaktoval a její zástupce nálezce požádal, aby obálku poslal kurýrní službou. To Mauricio odmítl a rozjel se do firmy, aby šeky vrátil osobně.
Zůstal jako opařený, když mu podnik jako nálezné dal 30 tisíc pesos (450 Kč). To odpovídá 0,08 procenta, zatímco v mnoha zemích včetně Argentiny jde běžně o deset procent. „To je snad vtip,“ reagoval pan Mauricio a zklamaný byl i jeho syn.
Požádal proto majitele o vyšší odměnu. „Vystavil jsem se riziku tím, že jsem ochránil jeho majetek,“ odůvodnil nálezce svůj nárok.
Mezitím pan Mauricio kontaktoval právníka, který mu potvrdil, že by mohl podle zákona požadovat mnohem vyšší, až desetiprocentní nálezné. To by odpovídalo 3,7 mil. pesos (55 500 Kč), ovšem za předpokladu, že by obálku odevzdal policii nebo některé bance.
„Odměnou je vědomí dobrého skutku“
Na sociálních sítích se k příběhu pana Mauricia strhla debata, jejíž účastníci byli rozpolceni. Jedni podpořili vyšší nálezné, ale nemálo bylo i těch, kteří se domnívají, že nálezce by měl věc vrátit i bez očekávání odměny.
„Udělal jsi, co jsi měl, nic víc, nic míň. Co není tvoje, musíš vrátit. Hotovo,“ vzkázal nálezci jeden diskutující. „Nauč své dítě, že když někdo něco dělá v dobré víře a nic na oplátku neočekává, pak je jeho odměnou vědomí, že udělal dobře,“ poznamenal další.
V ČR činí nálezné ze zákona deset procent hodnoty věci. Nálezce je povinen ji odevzdat majiteli, nebo obci či policii. Zatajení nálezu v ceně pěti tisíc korun a více je trestným činem.
