RECENZE: Akční jednohubka. Metal Eden baví, ale jen krátce

Na první pohled vám Metal Eden připomene Ghostrunnera. Kyberpunkovou akční parkourovku z první osoby, která se proslavila běháním po zdech, skoky ze stěny na stěnu a porcováním nepřátel mečem. A tuhle formulku částečně Metal Eden kopíruje.

V některých lokacích byste snad ani nepoznali, kterou z těch her právě hrajete. Podobný princip horizontálního běhání po stěnách, přitahování háky k plošinkám, možnost zpomalit čas… A tak bychom mohli ještě chvíli pokračovat. Ačkoli je to zábava, nezbavíte se celou dobu pocitu, že to, co Metal Eden dělá, dělal už někdo před ním.

Obě hry mají zároveň dva významné rozdíly. Metal Eden zdaleka není tak náročný a liší se také přístupem k boji. Ghostrunner byl primárně zaměřen na kontaktní souboje, zatímco Metal Eden kopíruje Dooma. Takže parkourové pasáže prokládáte akční řežbou.

Máte k dispozici klasické zbraně, od pistole přes samopal a brokovnici až po raketomet a pár dalších. Některé se hodí více na likvidaci štítů, jiné na ubírání života, chce to šikovně kombinovat, leč nic převratného.

Zbraně můžete průběžně vylepšovat, respektive odemykat jejich alternativní palebné módy. A přeci jen najdeme i jeden povedený kreativní nápad, mechanickým nepřátelům lze vyrvat z hrudi jejich jádro a to buď hodit jako granát nebo ho spotřebovat a aktivovat drtivý úder. I tyto funkce můžete upgradovat, stejně jako třeba efekt zpomalení času nebo zmrazení nepřátel granátem.

Souboje se většinou odehrávají v uzavřených arénách, kde musíte zlikvidovat několik vln nepřátel nebo pokořit nepříliš inovativní bosse. V každé aréně jsou místa se štíty, životy a náboji. Jakmile je seberete, po nějakém čase se znovu obnoví. Základem je tedy nestát, být v pohybu a průběžně navštěvovat tyto doplňovací spoty. Druhů nepřátel je sice jen pár, ale na udržení tempa to stačí.

Design levelů baví, ale zároveň vám neuvízne v paměti. Co vám v paměti ale rozhodně uvízne, jsou některé nedotažené nápady. Například, že se hrdinka v některých lokací může proměnit v obrněnou kouli. Většinu času je to naprostá zbytečnost bez užitku. Asi to mělo hru odlišit, ale realizace kulhá na obě nohy.

Z podobných her jsme také zvyklí na průzkum. Tady maximálně tak skočíte na bednu a kouknete se za ní. Protože jakýkoli jiný průzkum končí smrtí. Žádné hlavolamy, žádné schovky. Co se vám zdá jako možné zákoutí pro poklad, je přelud, kam nejde skočit.

Překvapí snaha o příběh, včetně filmečků mezi levely. Sice stíhat detaily vyprávěné během akce je nemožné, ale je to sympatický pokus. I když vypravěč vám stylem znovu připomene Ghostrunnera.

I když předchozí řádky mohou vyznít poměrně kriticky, samotná hra je zábava. Čistá akce bez zbytečných záseků. Dohrání vám zabere nějakých pět hodin a budete si je užívat. Ale je velká škoda, že je vše takové nedodělané, potenciál tam rozhodně byl a jeho nevyužití zamrzí.

Pokud ale netoužíte po něčem, co vám vyrazí dech a chcete jen vypnout a užít si akci, pak je tohle solidní volba. Metal Eden si můžete zahrát na PC, PlayStation 5 a Xbox Series X|S. Jen cena 949 Kč je trochu přehnaná.