Kyberpodvodníci přitvrdili, za svými oběťmi míří i osobně, říká expert

Tito novodobí sňatkoví podvodníci mají situaci snazší než v minulosti. Mohou si o svých obětech zjišťovat informace na sociálních sítích a oslovovat je přes řadu kanálů, od SMS zpráv přes e-mail, Messenger až po WhatsApp.

A když narazí na osamělou duši, budou s ní dostatečně dlouho komunikovat a věnovat jí dostatečné množství virtuální „lásky“, až oběť nabude pocitu, že to s ní myslí dobře. Má pak tendenci poslat podvodníkovi peníze třeba na letenku, aby za ní mohl přiletět, nebo aby se mohl vyvázat z údajného smluvního vztahu v armádě a podobně.

Více se to týká lidí v seniorském věku, ale nejsou výjimkou ani o něco mladší lidé. Podvodníci je oslovují převážně přes sociální sítě.

Například na Facebooku jsou různé zájmové skupiny, kde lidé mají něco společného. Někdo sbírá rád houby, někdo má rád Alpy, jiný zase historické motocykly nebo rád vaří. Když v podobné skupině narazíte na někoho, kdo projeví zájem o stejnou věc jako vy, už z principu máte tendenci si s ním více povídat, věřit mu.

To zpravidla ne. Jejich šance na úspěch by se limitně blížila nule. Skutečně si člověka nejdříve snaží oťuknout, jaké má zájmy a zda je ve správné cílové skupině. Nemá smysl zkoušet romantický podvod na teenagera. Tam by úspěšnost byla nízká.

Je to otázka lidské psychologie. Pokud máte pocit, že se vám někdo věnuje, že máte spoustu společných zájmů, nabudete dojmu, že s vámi jedná na rovinu. Máte pak tendenci mu věřit a podělit se s ním i o své peníze.

Zaregistrovali jsme i případ, že seniorka měla pocit, že se jedná o podvod, ale řekla nám: První, co mě ráno na počítači čekalo, byla zpráva od mého milého. A poslední, co jsem si před spaním přečetla, bylo, že mě má rád, že se na mě těší a že si zítra zase napíšeme. Byla jsem přesvědčená, že je to podvod. Ale moji příbuzní se o mě nestarají a tady se mi někdo věnuje. Tak jsem si říkala, že dám peníze raději jemu.

Ano, je to velmi okrajový scénář, ale lidská psychologie tak opravdu funguje.

Stačí dodržovat několik základních zásad. Pokud si s někým píšu a on po mně nic nechce, povídejme si dál. V tom není problém.

Ale pokud chce peníze, měli by ho lidé znát osobně, a to velmi dobře. Nejen z písemné korespondence. Minimálně by ho měli přimět k videorozhovorům. A měl by mít dobrý důvod, měl by ho doložit. Také je potřeba ověřit si, že událost, na kterou se odvolává, se opravdu děje.

Stále ale platí, že pokud chce někdo, koho znám v podstatě jen z virtuálního světa, peníze, pak je to na devadesát devět procent podvod.

Třeba v nějakou pozdní noční nebo velmi brzkou ranní hodinu zazvoní telefon a na druhé straně je někdo, kdo se představí jako pracovník banky. Tvrdí, že si někdo na vás právě teď bere půjčku.

Následně se ozve falešný policista, který jeho slova potvrdí. Řekne, že vaše peníze jsou v ohrožení, a nadiktuje sled kroků, které musíte splnit, abyste je zachránil. Zpravidla trvá i na tom, že o tom nesmíte s nikým mluvit, abyste údajně nemařili vyšetřování.

Vy samozřejmě ve strachu o úspory a kvůli důvěře v policii máte tendenci tyto kroky do puntíku splnit. Převedete peníze ze spořicího účtu na běžný, požádáte banku o vystavení kreditní karty, nebo si dokonce vezmete i půjčku. S falešnými policisty máte tendenci se i sejít a odevzdat jim kartu s PIN kódem, peníze nebo přístupové údaje ke svému bankovnictví.

Je jich více. Třeba nepravý bankéř řekne, že je účet oběti napadený a že peníze musí převést na speciální zabezpečený účet, aby je zachránila. A nadiktuje jeho číslo. Nejedná se však o žádný zabezpečený účet, ale o účet podvodníka. Lidé tak „dobrovolně“ peníze odevzdají.

Spíše malou. Pokud na tom účtu leží i nadále, banka na ně v rámci mezibankovní spolupráce dosáhne a může je nechat zablokovat. Ale pokud je podvodník rovnou vybere, přepošle jinam, nakoupí za ně kryptoměnu, je šance minimální.

Může se jí stát kdokoliv. Nezáleží na věku, pohlaví, sociálním postavení nebo dosaženém vzdělání. Ale tyto podvody nejčastěji cílí na lidi ve středním věku, mezi 30 a 45 lety.

Podvodníci mnohdy bývají hodně empatičtí, takže lidi přesvědčí, aby jim údaje od bankovnictví nebo peníze poslali. Mají to naučené, umí to.

Já bych populaci pracovně rozdělil na dva tábory. V prvním jsou lidé, kteří dokážou pracovat s moderními technologiemi. A pokud podlehnou, není to proto, že by neměli dostatečné znalosti. Ale je to spíše o nesoustředěnosti, ztrátě pozornosti. Podvodníci je kontaktují v okamžiku, kdy řeší deset dalších věcí, takže nejsou ostražití. To, že jde o podvod, jim často může dojít, až když jsou peníze pryč.

Druhá část populace jsou lidé, kteří se v moderních technologiích moc neorientují. Nečtou tolik zpravodajství a o podvodech příliš nevědí.

Opět je to záležitost psychologické manipulace. Podvodníci bývají v daném oboru vzdělaní nebo minimálně velmi schopní. A když si s nimi lidé povídají i několik hodin, jsou tak ovlivnění, že když potkají skutečného policistu v uniformě, neuvěří mu.

Podvodníci je totiž „varují“, že u bitcoinmatu, ze kterého jim posílají peníze, mohou potkat „podvodníka“. A ten je bude chtít o peníze připravit, na rozdíl od nich, kteří to s nimi myslí „dobře“. Ne úplně malé procento lidí jim pak uvěří.

Útočníci mohou brnknout na strunu, že každý z nás chce být bohatý. Nabídnou něco, co je za velmi dobrou cenu s rychlým zhodnocením, naprosto bez rizika. To lidi může zaslepit, jednají impulzivně.

Může se pak stát, že odešlou nižší částku na nějaký účet v domnění, že se jim zhodnotí. A může se také stát, že se jim po týdnu vrátí i s úroky. Tak to proběhne třeba i podruhé. Napotřetí lidé pošlou výrazně větší částku, ale zpátky už nedorazí nic.

Lidé třeba na sociální síti vidí graf s vysokým zhodnocením. U něj figuruje známá osobnost, která vypráví, jak na tom úžasně zbohatla. Může to být prezident Pavel, expremiér Babiš či kdokoliv jiný slavný s vysokým marketingovým potenciálem. A u toho je například poznámka, aby lidé zanechali v komentáři či ve zprávě telefonní číslo, že se jim někdo ozve s nabídkou.

Oni tak učiní a za několik dnů zavolá falešný bankéř, který řekne: Projevili jste zájem o investici. Máte čas? Vezměte si telefon, počítač, budeme si povídat.

V průběhu hovoru se snaží oběti namotivovat k investici, vykládá, jaké je zhodnocení, kdo všechno na tom zbohatl, a že by o tom neměli povídat svým známým, protože je to nabídka jen pro ně. Může třeba poslat i internetovou adresu odkazující na falešnou aplikaci nebo prezentaci ukazující, jak investice údajně rostou.

Věřil bych pouze obchodníkům s licencí od České národní banky. Na jejím webu je jejich seznam. A určitě bych nevěřil nikomu, kdo nabízí zázračnou investici s rychlou návratností a nadměrnými zisky, navíc bez rizika.

Může sice být investice, která přinese vyšší výdělky než jiné. Ale ta zase buď není bez rizika, nebo je na delší dobu.

Podvodníci pošlou lidem zprávu s odkazem. Například, aby hlasovali v nějaké soutěži. Když na to kliknou, útočníci získají přístup k jejich whatsappovému účtu a jejich jménem rozesílají jejich přátelům, známým, obchodním partnerům žádosti o půjčku i v hodnotě desítek tisíc korun.

A když někomu taková zpráva přijde třeba od rodinného příslušníka, má tendenci mu peníze na uvedený účet poslat. Ale ten patří podvodníkům.

To úplně ne, ale jsou malé modifikace. Druhy podvodů se historicky příliš nemění, ale mění se záminky. My jsme před několika týdny zaznamenali, že obětem kdosi telefonoval, že si na ně někdo bere úvěr. Netypické bylo to, že se podvodníci vydávající se za policisty neváhali osobně sejít a převzít si peníze a platební kartu.

To jsme tu dřív nepozorovali, nechodívali do přímého kontaktu. Teď se dokonce začali prokazovat falešnými služebními průkazy policie nebo České národní banky.

Je to tak. Možná, že na fyzickou blízkost sázejí, protože se šíří prevence a varování před klasickými podvody.

A my máme v sobě zakořeněno věřit člověku z masa a kostí více, než když s námi někdo komunikuje jen přes telefon. Umocňuje se to pak právě i tím, že se „prokáže“ služebním průkazem.