Článek
Hindenburg patřil ve své době k výdobytkům moderní technologie, šlo o největší létající stroj a pýchu nacistického Německa. Po rychlém nástupu a slávě ale přišel i rychlý konec, v roce 1937 došlo totiž při přistání na letišti Lakehurst v americkém New Jersey k požáru, který si vyžádal 36 lidských životů.
Rychlost, s jakou začala vzducholoď hořet a následně se zřítila na přistávací plochu, byla děsivá. Vše umocnila i přítomnost štábů na místě, tragédie tak byla velmi podrobně zdokumentována.
A právě podobnou rychlostí může prasknout i přespříliš nafouknutá bublina kolem umělé inteligence, jak tvrdí odborník na AI Michael Wooldridge, profesor na Oxfordské univerzitě. Tlak nejen na zařazení, ale i na neustálý vývoj nových systémů umělé inteligence je natolik velký, že případné problémy s tím spojené by mohly ve velkém měřítku otřást celým světem, podobně jako zkáza Hindenburgu otřásla ve své době světem technologickým, uvádí Guardian.
Nárůst chatbotů a dalších služeb s umělou inteligencí je tak velký, že i přes ochranné bariéry se dá mnohé obejít a zneužít. Což podle odborníků jasně ukazuje, že komerční využití je upřednostňováno před opatrným vývojem a bezpečnostním testováním.
„Je to klasický scénář. Máte technologii, která je velmi slibná, ale není natolik prověřená, jak byste si přáli. Jenže je tu nesnesitelný komerční tlak,“ popisuje Wooldridge s tím, že řada společností tak i přes možná rizika produkty na trh dodá, co nejdříve to jde. V tu chvíli nastává prostor pro možné selhání, jako v případě Hindenburgu.
„Katastrofa Hindenburgu zničila celosvětový zájem o vzducholodě. Od té doby je to mrtvá technologie – podobné riziko, a to opravdu velké, hrozí i u umělé inteligence,“ dodává s tím, že AI je již dnes součástí tolika programů a pracovních procesů, že by případná katastrofa zasáhla téměř všechny sektory.
Lidskost není AI vlastní.
Podle něj existují mnohé katastrofické scénáře, jak by se mohlo něco pokazit – hackerské útoky poháněné umělou inteligencí, špatná aktualizace autonomních vozidel nebo třeba kolaps bankovnictví, protože AI udělá něco špatně.
Přestože jsou některé hrozby opravdu reálné, i tak nabádá, že útočit proti umělé inteligenci jako takové nemá smysl. Spíš je důležité si udělat reálný obrázek toho, co se od AI očekávalo a co opravdu umí. „Současná umělá inteligence není ani tak spolehlivá, ani kvalitní a neomylná, jak se očekávalo. V mnohém se tomu stále jen přibližuje,“ poznamenal Wooldridge.
Riziko podle něj spočívá také v tom, že řada společností se snaží služby umělé inteligence prezentovat přátelsky, takže s ní lidé začínají zacházet tak, jako by byla opravdu lidská. „Toto je velmi nebezpečná cesta. Lidskost není AI vlastní. Musíme pochopit, že jde stále jen o nástroje a procesy, nic víc,“ dodal k tomu odborník.
