Článek
Třiadvacetiletý Paisley stejně jako řada lidí zůstal za covidu doma sám, bez možnosti se setkávat s ostatními. A když už mohl, raději pracoval i tak z domova. Po čase se ale podle vlastních slov ocitl v pasti osamění a myslel si, že pomoci mu může jedině umělá inteligence.
„Ztratil jsem schopnost socializovat se. Cítil jsem se ztracený, nevěděl jsem, jak mluvit s lidmi. Kontakt s robotem byl nejjednodušší způsob. Byly doby, kdy jsem šestkrát i osmkrát denně mluvil s ChatGPT o svých problémech, nemohl jsem se dostat ze začarovaného kruhu,“ vysvětluje.
Své zkušenosti sdílel v rozhovoru pro BBC s dokumentaristou Samem Tullenem, podle něhož jsou Paisleyho zkušenosti součástí širší krize osamělosti, kterou mnoho lidí z generace Z prožívá.
Jak zjistil britský Úřad pro národní statistiku, generace Z je nejosamělejší věkovou skupinou v zemi. Celých 33 % osob ve věku 16-29 let se cítí osaměle „často, vždy nebo někdy“.
Nedostatek propojení s ostatními lidmi tak vedl a bohužel stále vede mnohé k tomu, že se obracejí o radu nebo podporu na umělou inteligenci. Stále větší skupina mladých je toho názoru, že mluvit s umělou inteligencí je snazší než s lidmi.
Přitažlivost chatbotů spočívá v tom, že jsou přesvědčiví, sympatičtí. Nikdy nejsou podráždění.
„Jako dvaadvacetiletý kluk, který byl během pandemie covidu vržen do dospělosti, se dokážu ztotožnit s Paisleyho problémy a jsem si jistý, že se s nimi ztotožní i řada dalších lidí, kterým je přes dvacet,“ vysvětlil dokumentarista, proč chtěl prozkoumat rostoucí osamělost napříč generací Z.
Chatbot místo živého kamaráda
Sam Tullen zjistil, že mnoho mladých, se kterými v rámci průzkumu mluvil, mu říkalo velmi podobné věci. Protože se báli reálné diskuze, snažili se prázdnotu v sobě nahradit komunikací s chatbotem. A vytvořili si z něj v mnoha případech „nového“ kamaráda – svěřovali se mu s věcmi, které dříve sdíleli s ostatními, a ptali se ho na podobné otázky: co si vzít na sebe nebo co během dne dělat.
„Myslím, že to zkouší řada mladých. Někdy jim může trvat delší dobu, než si uvědomí, že to není udržitelné,“ dodává k tomu Tullen.
„Mnoho mladých lidí si je vědomo rizik s tím spojených. Pak je tu ale i řada takových, kteří si myslí, že vše, co se od umělé inteligence dozví, je pravda, a to je znepokojující,“ varuje Adam Farricker, který vede britskou charitativní organizaci pro mladé s názvem Empower Youth Zones.
Člověk vám dříve nebo později řekne, že se mu něco nelíbí. Chatbot téměř nikdy, pokud ho o to nepožádáte. Vlastně vám celou dobu podlézá.
„Část přitažlivosti chatbotů spočívá v tom, že jsou přesvědčiví, sympatičtí. Nikdy nejsou podráždění, nežárlí a nejsou manipulativní, alespoň teoreticky,“ vysvětluje důvody, proč tolik mladých propadá komunikaci s AI, lektorka Jennifer Cearnsová, která se zabývá vztahy mezi umělou inteligencí a lidmi.
„Pokud chatbotovi napíšete ve tři ráno, určitě nebude mrzutý. Přivítá vás a odpoví na vše, co budete chtít vědět. Určitě vám neřekne, abyste mu přestali psát,“ nabízí další příklad toho, proč je pro některé mladé velmi snadné vybudovat si na umělé inteligenci závislost.
Neviditelná škodlivost
Největší nebezpečí nadměrných vztahů mladých s umělou inteligencí tkví podle odborníků v tom, že se jim nedostává negativních reakcí, nesouhlasu atd.
„Člověk vám dříve nebo později v nějaké situaci řekne, že se mu něco nelíbí, něco nechce udělat, nemá na něco chuť. Chatbot téměř nikdy, pokud ho o to vyloženě nepožádáte. Vlastně vám celou dobu podlézá, v podstatě mluvíte sami se sebou jako se zrcadlem. Zrcadlí to, co si myslí, že chcete slyšet,“ varuje Cearnsová.
Pokud ale mladí v kritickém vývojovém období svého života nedostanou negativní odezvy a nenaučí se hranice, za které není vhodné jít, budou v budoucnu výrazně jinak interagovat s ostatními a budou náchylnější k rizikovému chování.
