Vyšel jsem z Pekla a vrátím se tam, hlásal chartista Lis. Od jeho narození uplynulo 100 let

Když mu v roce 1996 nabízeli, aby do Senátu kandidoval v jiném obvodu, než je Českolipsko, kde bydlel, odmítl. Rodilému Jihočechovi Ladislavu Lisovi už totiž drsný sever přirostl k srdci.

„Vyšel jsem z Pekla a do Pekla se vrátím. Jinde jsem cizí,“ vysvětloval tehdy Lis, který posledních 30 let života prožil v hájence v údolí Peklo u České Lípy, které je chráněným přírodním územím.

Ve skalnatém kaňonu choval osly, kozy i ovce. Kolem dokola stavení pak byly hroby jeho psů. „Otrávili je špiclové z StB, aby se v době mé nepřítomnosti mohli dostat do chalupy,“ líčil Lis filmařům, kteří o něm v Pekle kdysi natáčeli dokument.

Ladislav Lis se narodil 24. dubna 1926 v obci Mlaka na Písecku, od jeho narození tedy uplynulo 100 let. Na Českolipsko se rodák z Písecka a odchovanec pražského Krejcárku, kterému se přezdívalo dělnický Disneyland, dostal v důsledku okupace z roku 1968. Když k ní došlo, byl zrovna pár měsíců tajemníkem pražské organizace KSČ.

Už v březnu 1969 (tedy ještě v době, kdy byl prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexandr Dubček) byl z KSČ vyloučen a musel odejít z Prahy. Tehdy začal pracovat jako lesní dělník u závodu Česká Lípa. „Kvůli režimu jsem přišel o práci, vlastně mě odsoudili k nezaměstnanosti. Abych měl alespoň nějakou obživu, pomohl mi jeden hajný z Českolipska. Dohodil mi tady místo dřevorubce,“ vzpomínal Lis.

Vlastně celá sedmdesátá i osmdesátá léta prožil v hájence v Pekle. Navštěvovaly ho tady houfy jeho přátel. Z nedalekých Kozlů sem za ním jezdil Jiří Dienstbier, dvakrát byl v Pekle i Václav Havel, velmi častým hostem tu býval Lisův blízký přítel a pozdější ministr kultury Pavel Dostál, i další osobnosti disentu jako Petr Uhl, Rudolf Battěk nebo vydavatel exilových Listů Jiří Pelikán. Přijel i Miloš Zeman.

Velký zlom do zdánlivě poklidného života lesního dělníka vnesla Charta 77, kterou Lis podepsal v prosinci 1976 poté, co mu ji donesl Jiří Dienstbier. Následovaly restrikce, které se stupňovaly a které na více než 10 let Lisův život zcela změnily: 1978 dva měsíce vazby, 1979 deset měsíců vazby, 1982 odsouzen pro rozvracení republiky na osmnáct měsíců nepodmíněně s tříletým ochranným dohledem, pro neplnění ochranného dohledu další čtyři měsíce nepodmíněně ve II. nápravné skupině. Vše provázely výhrůžky a šikanování.

„Nebylo to lehké. Příslušníci StB neustále sledovali můj dům, vyhrožovali likvidací mým rodinným příslušníkům. Musel jsem se třikrát denně hlásit na Veřejné bezpečnosti v České Lípě. Ale odebrali mi řidičský průkaz, tak jsem tam musel docházet pěšky,“ vzpomínal Lis.

„Jeho život byl plný střetů s vládnoucí mocí. Na schůzích KSČ se promítaly diapozitivy s jeho podobiznou a obrázkem jeho domku. StB varovala občany před stykem s ním,“ řekl o Lisovi před časem také českolipský historik Ladislav Smejkal.

V roce 1988 byl Ladislav Lis jedním z osmi disidentů, se kterými v Praze během své oficiální návštěvy Československa posnídal v sídle francouzské ambasády prezident François Mitterrand. Lis také organizoval nebo spoluorganizoval řadu demonstrací na pražských náměstích v roce 1988 a během Palachova týdne v lednu 1989.

Byl zakládajícím členem Občanského fóra a podle historiků to byl právě Lis, kdo v prosinci 1989 jako první vyslovil přesvědčení, že prezidentem po Gustávu Husákovi by se měl stát Václav Havel.

Když v roce 2000 nečekaně zemřel, vyšel jeho nekrolog i v New York Times. Na pohřeb v pražském Rudolfinu dorazily stovky lidí.

V Pekle dnes Lise připomíná velká pamětní deska, kterou nechal vyrobit a umístil ji sem aktivista Stanislav Penc a jeho kolegové ze Spolku přátel koz. Deska chartistu popisuje jako neúnavného bojovníka za svobodu a lidská práva a přítele zvířat.