Článek
Kdo byla Anežka Česká?
Anežka Česká, známá také jako Anežka Přemyslovna, se narodila patrně v roce 1211 jako dcera českého krále Přemysla Otakara I. a královny Konstancie Uherské. V mládí byla vychovávána v klášterním prostředí, což bylo v jejím postavení obvyklé, i když její život měl původně směřovat k dynastickému sňatku a roli královny.
Anežka se však rozhodla jinak: odmítla život manželky panovníka a zůstala klášternímu prostředí věrná, zvolila řeholní dráhu. Ve 30. letech 13. století založila v Praze na Starém Městě klášter klarisek a menších bratří, známý jako Anežský klášter nebo klášter Na Františku. Krátce poté do něj sama vstoupila a stala se jeho představenou.
Klášter v Praze stále stojí, dnes v budově kláštera sídlí jedna z budov Národní galerie, expozice zaměřená na gotické umění. Areál patří k nejstarším gotickým stavbám ve městě.
Anežka však nebyla jen zbožnou princeznou uzavřenou za zdmi kláštera. Výrazně se podílela na charitativní a špitální činnosti. Špitály byly ve středověku místa, která pečovala o lidi bez zázemí - staré, nemocné nebo chudé. Spíše než o nemocnice šlo o předchůdce sociální péče. Pomoc nemocným byla chápána jako náboženský skutek milosrdenství.
Anežka je také spojována se vznikem řádu křižovníků s červenou hvězdou, jediného mužského církevního řádu českého původu. Špitální bratrstvo založila v roce 1233 pro svůj klášter Na Františku a už o čtyři roky později papež Řehoř IX. bratrstvo povýšil na samostatný řád. Ten se na své dnešní místo, které se dnes nachází u Karlova mostu, přesunul v roce 1252.
Proč byla Anežka Česká prohlášena za svatou?
Anežka Česká byla prohlášena za svatou kvůli své silné víře a službě chudým, nemocným a potřebným. Její život byl vnímán jako příklad křesťanské pokory, odříkání a služby. V české tradici proto vystupuje jako patronka charity, péče o nemocné a milosrdenství.
Anežčin život se brzy po její smrti začal měnit v legendu. Podobně jako u jiných středověkých světců nevznikal historický životopis, ale text, který měl ukázat vzor křesťanského života. Nejvýznamnější je latinská Legenda svaté Anežky, známá podle úvodních slov jako Candor lucis aeternae. Popisuje ji jako královskou dceru, která se vzdala možnosti mocného sňatku, zvolila chudobu, založila klášter a svůj život zasvětila službě nemocným a potřebným.
Důležitou roli hrálo i její propojení s františkánským duchovním proudem. Anežka žila ve stejné době jako svatá Klára z Assisi a sdílela s ní ideály františkánského hnutí. Patřila k ženám, které ve střední Evropě šířily ideál chudoby, prostoty a milosrdenství.
Její kult se v českých zemích udržoval po staletí, přestože samotný proces kanonizace trval mimořádně dlouho. Podle některých zdrojů začal už v polovině 14. století, proces nicméně komplikovalo, že její ostatky se ztratily. Část ostatků, které však nelze s jistotou přiřadit právě Anežce, bylo nalezeno v 50. letech 20. století ve španělském královském paláci El Escorial. Díky tomu byly snahy o svatořečení obnoveny a dokončeny byly právě roku 1989.
ProŽeny.cz
Jak zemřela Anežka Česká?
Anežka Česká zemřela 2. března 1282 v Praze. Většinu svého dospělého života strávila v klášteře Na Františku, který sama založila a kde také působila jako abatyše.
Zemřela ve vysokém věku přibližně sedmdesáti let. Její smrt nebyla spojena s mučednictvím, jak tomu bývá u některých jiných světců. Její svatost byla udělena za způsob života: dobrovolné odříkání, vzdání se královského osudu, charitu a péči o nemocné.
Přesné místo jejího hrobu není známo, ví se jen, že se původně nacházelo v jejím klášteře. Část ostatků nalezených v El Escorialu, které se dnes nachází v kapli svatého Víta, nelze spolehlivě se světicí spojit.
Kdo svatořečil Anežku Českou?
Anežku Českou svatořečil papež Jan Pavel II. Stalo se tak ve Vatikánu, v bazilice svatého Petra. Pro české dějiny mělo svatořečení mimořádný symbolický význam. Přišlo na samém konci komunistického režimu. Do Říma tehdy dorazily tisíce poutníků z Československa i exilu a slavnost byla vnímána nejen jako náboženská událost, ale také jako výraz duchovní i světské naděje.
Za téměř zázračné bylo považováno, že tisíce lidí dostaly povolení vycestovat „na Západ“ a že události přenášela Československá televize. To samo o sobě bylo reálným důkazem, že se režim mění. Jen pět dní po svatořečení, 17. listopadu 1989, začaly v Československu události sametové revoluce. I proto se kanonizace Anežky České často připomíná jako jeden ze symbolických momentů návratu svobody.
Bankovka s Anežkou Českou
Význam svaté Anežky byl zdůrazněn i tím, že se stala jednou z tváří českých bankovek, konkrétně té s hodnotou 50 Kč. V oběhu byla od roku 1993, stažena byla v roce 2011. ČNB navrhla stažení kvůli nákladům spojených s vydáváním bankovky. Stejně jako u ostatních bankovek byl autorem grafického řešení Oldřich Kulhánek.
Sv. Anežka v řeholním rouchu. Vedle je srdce, které hoří láskou a z něhož kape slza soucitu, a lilie jako symbol čistoty.
Na pozadí je klenba kostela sv. Salvátora. Uprostřed je Anežčino „A“ s královskou korunou. V něm jsou duchovní vůdci - sv. František z Asissi a sv. Klára.
Eliška Křenková jako svatá Anežka
Život Anežky České nově připomene i Česká televize v připravované dvoudílné minisérii Anežka. Hlavní roli přemyslovské princezny, řeholnice a světice ztvární Eliška Křenková, režie se ujala Lenka Wimmerová a scénář napsala Tereza Brdečková. Podle České televize má minisérie představit Anežku nejen jako světici, ale také jako ženu narozenou do mocenských her a sňatkové politiky, která se dokázala vzepřít očekáváním své doby a zvolit vlastní cestu.
