Článek
„Pan Trtík je účasten soudní rehabilitace ve smyslu rehabilitačního zákona,“ řekl předseda senátu krajského soudu Jiří Vacek. Návrh na rehabilitaci podala pozůstalá dcera Václava Trtíka Marie Vavřičková.
„Je to zásadní věc, aby došlo k morálnímu očištění pana Trtíka, protože dosud žádný státní orgán neřekl, že byl v tom vězení nespravedlivě. To se stalo až dnes. Pokud byl roku 2024 rehabilitován pan Toufar, měl by být rehabilitován i on,“ uvedl její právní zástupce Lubomír Müller hlavní důvod, proč o rehabilitaci usilují.
Václav Trtík byl podle jeho informací aktivní farník v Číhošti a měl k Josefu Toufarovi blízko. Do hledáčku Státní bezpečnosti se dostal po farářově zatčení. Když se kněz nepřiznal, že zázračný pohyb křížku v kostele během mše zinscenoval, sháněla StB svědky, aby to dosvědčili. Případně aby byli spolu obviněni. A Trtík měl vykonstruovanou verzi o církevním podvodu potvrdit. Spolupráci ale odmítl.
K jeho zatčení došlo 18. února 1950. Poté, co farář Josef Toufar ve vězení 25. února 1950 zemřel, pominuly ale důvody, aby svědčil. Proto byl 14. března propuštěn. „Nedopadl sice tak hrozně jako Josef Toufar, ale byl nezákonně zbaven osobní svobody,“ zdůraznil Lubomír Müller.
„Když ale člověk projde takovým vězením, stane se to jeho celoživotním traumatem. Další persekuce ho tedy nepostihly, ale on sám se vnitřně stáhl a o tom co prožil hovořit nechtěl,“ dodal Müller. Až v roce 1987 popsal své zatčení na stránkách rodinné kroniky. Což je dnes jeden z mála hmatatelných důkazů, že ve vazbě skutečně byl.
Chybí důkazy
„Toto řízení nebylo o sporu, v podstatě to bylo pouze o hodnocení důkazů. Jestli moje hodnocení bylo příliš formalistické, to jsem ponechal na soudu,“ uvedl po jednání státní zástupce František Jedlička.
Co se týče důkazů, jednalo se totiž pouze o zmíněnou rodinnou kroniku a jeden dobový dokument. Konkrétně hlášení okresního církevního tajemníka Okresního národního výboru v Ledči nad Sázavou, který hlásil, že po návratu Trtíka z vazby se situace v obci uklidnila.