Článek
„Z důkazů jednoznačně vyplývá, že Matocha byl nezákonně zbaven svobody údajně pro své protikomunistické a protisocialistické postoje. Proto jsme vyhověli návrhu žalobce na jeho soudní rehabilitaci,“ vysvětlil soudce olomouckého okresního soudu Radim Vitoslavský.
Podnět k rehabilitaci Matochy dal ředitel Muzea českého a slovenského exilu a emigrace 20. století Jan Kratochvíl. „V dnešním jednání šlo především o to, aby bylo pojmenováno, že státní moc zacházela s občanem nepřijatelným způsobem, v podstatě zločinným. Z Matochy učinila vězně v jeho vlastní rezidenci. I jeho smrt se pak StB snažila ututlat. Rozhodnutí soudu je jedinou cestou, jak mu vyslovit morální zadostiučinění,“ řekl novinářům advokát bývalého olomouckého arcibiskupa Lubomír Müller.
Josef Karel Matocha pocházel z rodiny kováře s 11 dětmi. Narodil se 14. května 1888 v Pitíně u Uherského Brodu. Po studiích v Olomouci odešel do Říma, kde získal doktorát z teologie. Tu také po návratu domů přednášel nejprve v Bratislavě a Nitře a od roku 1924 jako řádný profesor křesťanské filosofie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci.
Na jaře roku 1948 byl jmenován olomouckým arcibiskupem. V roce 1949 tajně vysvětil biskupem Františka Tomáška, pozdějšího arcibiskupa pražského a kardinála.
Úřad však Matocha mohl vykonávat pouze do Velikonoc 1950, kdy byl nezákonně internován a izolován komunistickou státní mocí. Jeho spolupracovníci byli zatčeni a uvězněni. Matocha nesměl vycházet ze své rezidence a byl neustále pod dozorem příslušníků StB, kteří mu nedovolili ani číst noviny nebo poslouchat rozhlas.
Zemřel 2. listopadu 1961 na nedostatečnou lékařskou péči, kterou mu StB odpírala povolit. O čtyři dny později byl pohřben na hřbitově v rodném Pitíně. V roce 1999 mu prezident ČR Václav Havel in memoriam udělil Řád T. G. Masaryka.
Josef Karel Matocha
