Článek
Trochta byl v roce 1954, po roce stráveném ve vazební věznici, odsouzen ve vykonstruovaném procesu na 25 let a vězněn v nejtěžších komunistických žalářích. Na svobodu se dostal při amnestii v roce 1960.
Předmětem aktuálního projednávání u soudu bylo ovšem období od 19. července 1950 do 16. ledna 1953, které předcházelo jeho pobytu ve vazební věznici a odsouzení, a kdy byl Trochta internován v biskupské rezidenci v Litoměřicích.
Internace znamenala, že byl omezený na svobodě, mohl se pohybovat jen v rámci své rezidence a to navzdory tomu, že v té době nebyl vůbec trestně stíhaný a teprve posléze byl formálně zatčen.
Podnět k rehabilitaci podal Jan Kratochvil, ředitel brněnského Muzea českého, slovenského a rusínského exilu 20. století.
„Štěpán Trochta byl letitým osobním přítelem naší rodiny. Můj otec byl náčelníkem Junáka a litoměřický biskup nejvyšším duchovním rádcem této organizace. Dědeček s otcem také založili po dohodě s Trochtou katolického Junáka. Osobně jsem pana kardinála potkal v době uvolnění poměrů, velmi jsem si ho vážil a považuji za důležité očistit jeho jméno i touto cestou,“ citují Jana Kratochvila webové stránky Litoměřického biskupství.
Státní zastupitelství si kvůli podnětu k rehabilitaci vyžádalo dokumenty od Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a podnět shledalo jako důvodný. „Nevíme, zda materiály jsou kompletní, nevíme, jakým způsobem osoby informace podávaly, vycházíme pouze z formálních hlášení, ale i ty v tomto případě stačí na podání návrhu na rehabilitaci,“ vysvětlil státní zástupce Jakovec.
Hlídali ho, i když spal
U soudu uvedl, že Státní bezpečnost intenzivně a dlouhodobě zasahovala do lidských práv a na Trochtu v jeho rezidenci dohlížela dokonce i v době, kdy ležel v posteli a spal. „Prvky toho způsobu, jak Státní bezpečnost manipulovala s lidmi nebo se je snažila k něčemu přimět, jsou až fascinující,“ uvedl státní zástupce.
Trochta podle něj pobýval v danou dobu v biskupství mezi lidmi, z nichž každý měl nějaký úkol z hlediska kontroly biskupa. „Muselo to být stresující a vyčerpávající,“ upozornil Jakovec.
Trochta byl 16. ledna 1953 zatčen a následně odsouzen k 25 letům žaláře. Z komunistických věznic vyšel na základě amnestie v roce 1960 a poté pracoval jako stavební dělník a údržbář. Rehabilitace se dočkal až v roce 1968, kdy se také znovu ujal biskupského úřadu v litoměřické diecézi. O rok později jmenoval papež Pavel VI. biskupa Trochtu kardinálem.
Kardinál zemřel 6. dubna 1974 na cévní mozkovou příhodu po zdravotním kolapsu následujícím po návštěvě opilého církevního tajemníka.
