Článek
Celý život pracoval na železnici. Zaměstnancem Československých státních drah se stal hned po maturitě. Kromě světa vlaků, spojů a jízdních řádů ale železničář Josef Panáček (1900–1973) miloval historii i literaturu a jeho vášní bylo bádání v archivech.
„Když mu bylo 19 let, zúčastnil se na Mladoboleslavsku besedy, kde se dozvěděl o jedné z pověstí z Máje od Karla Hynka Máchy a začal dílo Máchy studovat,“ vypráví Jaroslav Panáček, historik Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě a synovec Josefa Panáčka.
Pracovní okolnosti milovníkovi Máchova díla nahrály. V roce 1920 ho dráhy umístily do Doks k Velkému rybníku, dnešnímu Máchovu jezeru, kam Mácha dílo své nejslavnější básně zasadil. V roce 1925 se sice Panáček odstěhoval zpět do Mladé Boleslavi, kde přečkal i druhou světovou válku, hned po ní se ale do Doks vrátil a zůstal tam až do konce života.
V době vydání Máje se od česky napsaných děl očekávalo, že budou plnit především osvětový, výchovný a vlastenecký účel. To Máchova lyricko-epická skladba nesplňovala, dobová kritika dílo nepochopila a nepřijala a Mácha byl obviňován jako nihilista nebo jako laciný napodobovač lorda Byrona.
Právě odmítavé přijetí skladby a následně i předčasné Máchovo úmrtí (6. listopadu 1836) napomohly tomu, že autor zřejmě nikdy nevylíčil skutečnou inspiraci a motivaci ke vzniku skladby, a celé generace literárních historiků a badatelů se pak pokoušely o výklad Máchovy složité osobnosti i o poodhalení okolností a souvislostí s jeho nejslavnějším dílem.
Otcovražda u Dubé
Žádné literární statě a hodnocení Máje ale nakonec neměly takovou váhu jako objevy, jež učinil právě Josef Panáček. „V roce 1962 nalezl zápis ve farní pamětnici v Dubé o případu otcovraždy, který se stal v roce 1774. Dubský farář zapsal do pamětnice latinsky popis celé události a strýc ji identifikoval jako podklad, jenž spolu s dalšími vedlejšími motivy posloužil Máchovi jako epický základ skladby,“ říká o objevu svého strýce Jaroslav Panáček.
Co konkrétně Josef Panáček zjistil? Jistý Hynek Schiffner z Dubé na dnešním Českolipsku měl v roce 1774 zabít svého otce. Ubít ho měl chmelovou tyčí, mrtvolu vhodil do skalního úvozu a zakryl ji. Motivací činu byly milostné důvody (otec nechtěl svolit ke svatbě s Hynkovou milou) a co je zvláště příznačné, Hynek Schiffner zabil svého otce v měsíci květnu, tedy v máji.
Josef Panáček zároveň dovodil, že Karel Hynek Mácha se o příběhu mohl dozvědět na svých toulkách krajem mezi hrady Bezdězem, Houskou, Starým Bernštejnem a Ralskem. Dostal se i přímo do Dubé, o příběhu ale mohl slyšet i v Doksech. Žila tam totiž rodina otcovrahovy matky a pracoval tam také Máchův přítel Eduard Hindl. I on mohl Máchovi o otcovraždě vyprávět.
Své objevy a zjištění sepsal Josef Panáček do knihy s názvem Karel Hynek Mácha v kraji svého Máje, která vyšla v roce 1970. Ač byl Panáček jen amatérským badatelem a zapáleným železničářem, o tom, že se Mácha inspiroval pro své nejznámější dílo otcovraždou z kraje, do kterého pak zasadil děj svého Máje, se dnes nepochybuje. Výsledky Panáčkova pátrání se dnes obecně přijímají.
Strašný lesů pán
Josef Panáček ve své knize upozornil i na to, že skutečný předobraz mohl mít i loupežník Vilém, strašný lesů pán. V Podbezdězí žil totiž loupežník Václav Kumr, zvaný Český Vašek, pocházející z Vísky pod Bezdězem.
„Byl nemanželským dítětem, otec se ho snažil vyštvat z domu, a tak se dal na loupežnickou dráhu. Loupil i na dnešním území Saska, kde o něm dokonce vyšla kniha,“ popsala už dříve historička Renata Mauserová.
Obávaného loupežníka se podařilo zatknout až v roce 1798 v Doksech v hospodě Na Šancích a poté byl dvacet let vězněn na brněnském Špilberku. Až poměrně starý se vrátil do rodného Podbezdězí a tady v roce 1843 zemřel. Tedy až sedm let po Máchovi. Protože se o obávaném loupežníkovi vyprávělo po celém kraji, je takřka nemožné, aby o něm Mácha neslyšel.
Jak objevili Jarmilu
K jednomu důležitému Máchovskému objevu došlo i v 21. století. Po roce 2010 se totiž objevila takzvaná Smolná kniha města Mladé Boleslavi z let 1772–1782, která byla v době Panáčkova pátrání v 60. letech minulého století nezvěstná. Když se objevila v jednom z pražských antikvariátů, byla zakoupena pro Státní okresní archiv v Mladé Boleslavi.