Před 100 lety zemřel Lenin

Agentura Reuters nyní u příležitosti výročí Leninovy smrti přinesla video (výše), na kterém můžeme vidět záběry z jeho pohřbu i z jeho mauzolea.

Jestliže je Stalin považován podle mnohých odhadů za největšího zločince a vraha 20. století, většina historiků současně připomíná, že Lenin byl teoretikem totalitního systému a že bez Lenina by bolševický teror nebyl tím, čím byl.

Lenin se narodil 22. dubna 1870 v Simbirsku (dnešní Uljanovsk) a v jeho žilách kolovala kalmycká (podle jiných zdrojů čuvašská) a německá krev. V dětství ho zasáhly dvě tragédie – v roce 1886 mu zemřel otec a v květnu 1887 byl popraven jeho starší bratr Alexandr za účast na atentátu na cara Alexandra III.

Rodinné drama přispělo k radikalizaci Lenina, navíc ve stejný rok byl coby bratr „teroristy“ a politický aktivista vyloučen z právnické fakulty Kazaňské univerzity. Studium práv nakonec dokončil externě v roce 1891 na univerzitě v Petrohradu. Kromě právnické praxe se ale opět začal věnovat politické činnosti a stále více propadal marxismu, který se snažil aplikovat na ruské podmínky.

V letech 1895-1898 byl poslán za revoluční agitaci do vyhnanství na Sibiř, do vsi Šušenskoje, kde se věnoval studiu a odpočinku. V roce 1898 se zde oženil s Naděždou Krupskou. Dalších 17 let (1900–1917) žil v exilu; pobýval v Paříži, Německu, Londýně a ve Švýcarsku.

V tomto období vydával levicový časopis Iskra (česky Jiskra) a řadu děl o revolučním hnutí (např. Co dělat? nebo Imperialismus, nejvyšší stadium kapitalismu) a byl aktivním členem Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDRSR). První mezník Leninova politického života přišel v roce 1903, kdy na sjezdu strany došlo k rozkolu mezi menševiky a bolševiky. Lenin se stal vůdcem bolševické frakce a v roce 1912 založil v Praze bolševickou stranu. Hlasatelem bolševických myšlenek se stal list Pravda.

Po svržení cara v březnu 1917 nastalo v Rusku dvojvládí a v této napjaté atmosféře se v dubnu 1917 Lenin vrátil do Ruska a představil známé dubnové teze, jejichž jádrem bylo pověstné heslo „Všechnu moc sovětům!“

Po neúspěšném červencovém pokusu bolševiků o převrat musel Lenin uprchnout do Finska a začal měnit strategii – na své kolegy začal naléhat, aby se věnovali přípravě ozbrojeného povstání. Bolševiky tehdy financovalo Německo, které chtělo vyvolat v Rusku chaos. Německo kupříkladu vypravilo ze Švýcarska vlak, ve kterém Lenin v dubnu přijel do Ruska.

V září v řadě důležitých sovětů, které během dvojvládí tvořily paralelní mocenské centrum k vládě Alexandra Kerenského, došlo k přesunu poměru sil ve prospěch bolševiků a v říjnu se sešlo ilegální zasedání ústředního výboru, které rozhodlo o puči. To už byl v Petrohradě Lenin, který vypracoval plán převratu, organizaci měl na starosti Lev Trockij.

Převzetí moci bylo dokončeno 7. listopadu 1917, podle starého ruského kalendáře to bylo 25. října. Útok na Zimní palác zahájil v 21:40 hodin výstřel z křižníku Aurora. Tehdejší sídlo vlády bránila jen hrstka kadetů a ženský prapor.

Při nenápadném puči, který byl později pojmenován jako Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR), zahynulo jen šest lidí na straně útočníků, ve městě normálně fungovala doprava, obchody či divadla.

Podle jednoho ze spoluautorů Černé knihy komunismu Nicolase Wertha byla revoluce „pouze pučem násilně vnuceným pasivní společnosti a výsledkem obratného spiknutí, zosnovaného hrstkou disciplinovaných a cynických fanatiků“. Ke klíčovým vlastnostem vzdělaného Lenina patřily podle historiků právě obratnost, radikálnost, přesvědčení o vlastním úspěchu a odhodlanost použít neomezeného násilí.

Vlády se poté ujal nový orgán složený jen z bolševiků: Rada lidových komisařů s Leninem v čele. Trockij se stal lidovým komisařem zahraničních věcí, komisařem pro národnostní otázky se stal Stalin. Po podepsání Brestlitevského míru v březnu 1918 bolševici rozehnali Ústavodárné shromáždění poté, co v něm nezískali většinu. Znárodnili půdu a velké podniky, v bankách omezili soukromé aktivity a pomocí „rudého teroru“ se začali vypořádávat s opozicí.

Nechvalně proslulou se stala Leninem zřízená tajná policie Čeka. „Musíme zabavovat veškeré obilí a všechen majetek vzpurných kulaků, věšet jejich vůdce,“ přikazoval například podle historika Dmitrije Volkogonova Lenin. Jindy zase zdůrazňoval, že „čím větší množství reakcionářských kněží a reakcionářské buržoazie bude zastřeleno, tím lépe“.

Svou moc bolševici stvrdili vítězstvím v občanské válce v listopadu 1920. O rok později byl ale Lenin v důsledku ekonomického kolapsu nucen vyhlásit Novou ekonomickou politiku (NEP) omezeného soukromého podnikání, kterou v roce 1929 Stalin zrušil.

V roce 1922, kdy byl ustaven SSSR, se na návrh Lenina stal generálním tajemníkem bolševiků Stalin. Později již Lenin marně varoval před Stalinovým hladem po moci i před jeho špatnými charakterovými vlastnostmi.

Když v roce 1924 Lenin zemřel, rozhořel se o vedení strany boj. O tři roky později Stalin nad protivníky zvítězil a začala jedna z nejtragičtějších epoch v dějinách lidstva.

Lenin zemřel těžce nemocný a odstrčený od řízení země 21. ledna 1924 v Gorkách u Moskvy. Jeho tělo bylo po smrti balzamováno a vystaveno v mauzoleu v Moskvě. Revoluční ikona dodnes přitahuje davy turistů, ale jeho kult po rozpadu SSSR uvadl. Stále se také vedou debaty o tom, zda by se měly Leninovy ostatky pohřbít.

Zájem stále přitahují „perličky“ z Leninova osobního života. Vděčným tématem je milenecký poměr s francouzskou revolucionářkou Inessou Armandovou. Oblíbeným tématem je i Leninova smrt. Rozpad jeho osobnosti v posledních letech života i jeho smrt měly oficiálně na svědomí záchvaty mrtvice. Často se však spekuluje o tom, že příčinou jeho smrti byl syfilis.

Vděčným tématem je také příběh eserky Fanny Kaplanové, která se v srpnu 1918 pokusila Lenina zastřelit. Atentát se nepovedl a Kaplanová byla popravena.

Příznivců má ale Lenin stále dost po celém světě. V Rusku a Bělorusku si komunisté každý rok připomínají výročí bolševické revoluce. Tento den býval za Sovětského svazu jedním z hlavních svátků, nyní v ruském kalendáři figuruje jako památný den či jako připomínka přehlídky sovětských vojsk v roce 1941 na moskevském Rudém náměstí.

V západoněmeckém Gelsenkirchenu stojí od roku 2020 socha Lenina, kterou ve městě nechala instalovat krajně levicová Marxisticko-leninská strana Německa (MLPD). Zajímavostí je, že socha byla odlita v roce 1957 v někdejším Československu. Město se pokoušelo instalaci sochy zabránit, zákaz ale nakonec zvrátil správní soud.