Obrana tvrdě napadla Paměť národa. To může napsat jen blbec, brání se ředitel

Ve facebookové skupině Vše o ozbrojených silách vyvolal rozruch příspěvek o finančním daru, který Paměti národa věnoval zástupce velitele čáslavské letecké základny Milan Nykodým. Ten poskytl 50 tisíc korun jako výraz omluvy za svá dřívější slova, kdy českou veřejnost po lednovém bezpečnostním incidentu na jeho základně označil za „zlou a nepřející“.

Incident, při němž neznámý pachatel pronikl do areálu základny, ukradl vozidlo a následně havaroval, vyvolal mediální pozornost.

V reakci na kritiku Nykodym řekl, že „český národ je v jádru zlý a nepřející.“ Nato se omluvil a rozhodl se věnovat finanční částku. Rozruch ale na sítích vyvolalo, že nepodpořil Vojenský fond solidarity pod ministerstvem obrany, ale neziskovou organizaci Paměť národa (Post Bellum), která se věnuje dokumentování příběhů pamětníků a poskytování pomoci válečným veteránům i obětem totalit.

Dar se stal terčem kritiky Komunitního centra pro válečné veterány (KCVV), rovněž spadajícího pod ministerstvo. Ve veřejném příspěvku centrum zpochybnilo činnost Paměti národa.

„Neposkytuje žádnou přímou pomoc. Nenakupuje zdravotní pomůcky, nezařizuje služby, není s veterány v pravidelném kontaktu. Účelově pracuje s pojmem válečný veterán, který je podle zákona jasně definován,“ zaznělo mimo jiné.

„Mezi veterány zařazují i totálně nasazené a české vojáky ve službách Wehrmachtu. To sami potvrdili při jednáních. O žádného druhoválečného veterána se ale reálně nestarají,“ uvedlo KCVV. K obvinění se přidal i Vojenský fond solidarity rovněž spadajíci pod obranu.

Redakce Práva požádala ministerský Odbor pro válečné veterány a hroby, pod nějž KCVV spadá a nese za něj odpovědnost, o vysvětlení, kde na společných jednáních zazněla informace o péči o veterány wehrmachtu. Na to ale šéf odboru Robert Speychal neodpověděl.

„Naším cílem bylo pouze věcně doplnit a upřesnit informace, které podle nás mohly působit zavádějícím dojmem. Tím v žádném případě nezpochybňujeme skvělou dokumentaristickou práci, kterou Paměť národa dlouhodobě odvádí pro uchování vzpomínek,“ říká Speychal.

„Příspěvek byl zveřejněn oficiálně jménem Odboru pro válečné veterány a válečné hroby. Odbor v širokém rozsahu zajišťuje systematickou a ověřitelnou péči o válečné veterány, a to přímo, prostřednictvím podřízené Agentury pro podporu válečných veteránů, i ve spolupráci s řadou dalších spolků,“ uvedl.

„Poskytujeme také dotační programy a sledujeme jejich konkrétní dopad na jednotlivé válečné veterány. Právě proto považujeme za důležité přesně vymezit, kdo a v jakém rozsahu péči o válečné veterány zajišťuje i to, kdo je dle zákona válečný veterán,“ dodal Speychal. Myslí si, že diskuze na sociálních sítích nebyla třenicí, ale pouze rozdílný pohled na péči o veterány.

Ředitel Paměti národa Mikuláš Kroupa ale obvinění a rétoriku příspěvku razantně odmítá. Podle něj je organizace s válečnými veterány v každodenním kontaktu. Tvrzení KCVV označuje za účelově lživá a připomíná, že organizace působí v této oblasti déle než samotné KCVV i Vojenský fond solidarity.

„Útoky z ministerstva obrany nejsou nové. Dřív nás napadali bývalí politruci, dnes ambiciózní úředníci, kteří si myslí, že mohou diktovat občanským iniciativám, komu pomáhat. Výnos sbírky Vlčí máky je určen hrdinům druhého a třetího odboje, tedy často lidem, kteří nosili místo vojenské vězeňskou uniformu,“ uvedl Kroupa.

Zákon o třetím odboji, platný od roku 2011, podle něj jasně říká, že válečnými veterány jsou i ti, kdo se aktivně postavili komunistickému režimu, ať už ozbrojeným odporem, sabotáží, spoluprací se západními rozvědkami nebo veřejnými projevy odvahy.

Kroupa dodal, že Paměť národa kromě dokumentování příběhů zajišťuje i konkrétní pomoc: „Naši pracovníci pomáhají třeba s vyřizováním žádostí o zvýšení důchodu kvůli perzekuci nebo o uznání statusu účastníka odboje. Jen letos jsme úspěšně pomohli u pěti případů.“

Organizace poskytla redakci i přehled konkrétní podpory. Jedná se o financování zdravotních pomůcek, fyzioterapií, lázeňské péče, příspěvků na bydlení či pořádání a hrazení kulturních a společenských akcí.

„Nevymezujeme se vůči novodobým válečným veteránům, ale máme jiné zaměření. A to by měli úředníci z ministerstva respektovat. Ne diktovat, kdo si zaslouží naši pomoc,“ uzavírá Kroupa.