Článek
„První dvě politické popravy se odehrály brzy ráno 19. února 1949, tedy téměř přesně rok po komunistickém puči. Byla to dvojice mladíků – první z nich Slavoj Šádek umíral na šibenici s výkřikem: ,Ať žije svobodné demokratické Československo!´ A na poslední popravu došlo 17. listopadu 1960,“ řekl Novinkám Petr Mallota, který vedl tvůrčí tým historiků a archivářů.
Vyloženě politických poprav se za komunistické totality odehrálo 232, nejvíce - 180 - za Klementa Gottwalda.
Exekuce byly úděsné. Šibenice obětem nezlomila vaz, udusili se v oprátce.
„Milada Horáková trpěla osm minut, Jaroslav Kysela, kterému bylo v době popravy necelých devatenáct let, umíral dlouhých deset minut. A invalida Stanislav Plichta dokonce pětadvacet,“ upozornil Mallota.
Dílo obsahuje stovky dokumentů, kupříkladu ohledací list popravené Milady Horákové.
Monografie připomíná i to, že krutost režimu sahala až za hrob, ostatky řady popravených skončily mezi odpadky v šachtách na pražském ďáblickém hřbitově.
Borská vzpoura
ÚSTR měl dobrý důvod, proč klíčové dílo prezentovat právě v Plzni. „Jednou z prvních obětí komunistické justice byl generál Heliodor Píka, který byl popravený 21. června 1949 v plzeňské trestnici Bory. A v Čechách to byla jediná exekuce, která se nekonala v Praze na Pankráci,“ uvedl Mallota.
Poukaz na odměnu pro kata. Jedna osoba = 4000 Kčs
Když byl generál Píka noc před popravou na cele smrti a psal poslední dopis svým blízkým, hlídali jej u otevřených dveří čtyři dozorci.
„Jedním z nich byl strážmistr Čeněk Petelík, který skončil na popravišti rok poté. Protože se k politickým vězňům choval humánně, informoval je o dění za zdmi věznice, dával jim cigarety, někdo ho udal a stal se obětí vykonstruované takzvané Borské vzpoury,“ podotkl Mallota.
Knihy jsou ve skutečnosti čtyři. Kromě Petra Malloty (na snímku) se na nich podílely další tři desítky historiků a archivářů.
Mezi popravenými figurují i další lidé s vazbou na Plzeň. Za údajnou odbojovou činnost třeba důstojníci zdejšího 11. pěšího pluku Josef Kučera, Ladislav Svoboda a Václav Ženíšek.
Jeho syn Libor Ženíšek poznamenal: „Doufám, že se díky této knize dozvíme i něco víc o osudu našeho tatínka. Bylo mi pět, když otce zavřeli, a sedm, když ho v pětatřiceti popravili. Vrtá mi hlavou, kde se v lidech bere to zlo, že museli být popraveni v podstatě za nic, myslím, že jim nic pořádně neprokázali, byly to fabulace.“
Vrazi, co se hodili
Kniha zmiňuje také 34 kontroverzních případů, kdy na popraviště šli třeba suroví vrazi, ale komunisté dali jejich zločinům politický podtext. Mezi nejkřiklavější kauzy patří jedna opět spojená s Plzní, a to, jak doslova řekl Mallota, s „řemeslným zločincem“ Janem Novákem, který spolu se svým komplicem umlátil dalšího kumpána kladivem.
„Bylo to přetvořeno ve velký politický proces s takzvaným odbojem,“ dodal Mallota.
